S Martinem Saturkou a Davidem Navarou o demonstraci v Bruselu
Martina a Davida, tvůrce stránek www.nebezpeci.info, znám od loňského léta, kdy jsme se seznámili na demonstraci na podporu Izraele v době prázdninové války s Hizballáhem. Hned jsem se zaradoval, že nejsme sami, komu leží na srdci budoucnost západní civilizace tváří v tvář islamistické hrozbě. Ve skutečnosti – oni se těmto aktivitám věnovali ještě dříve, než jsme začali my. Proto mne ani nepřekvapilo, když oba pojali úmysl jet do Bruselu na zakázanou demonstraci.

Martina a Davida, tvůrce stránek www.nebezpeci.info, znám od loňského léta, kdy jsme se seznámili na demonstraci na podporu Izraele v době prázdninové války s Hizballáhem. Hned jsem se zaradoval, že nejsme sami, komu leží na srdci budoucnost západní civilizace tváří v tvář islamistické hrozbě. Ve skutečnosti – oni se těmto aktivitám věnovali ještě dříve, než jsme začali my. Proto mne ani nepřekvapilo, když oba pojali úmysl jet do Bruselu na zakázanou demonstraci 11. září.

Kdo trochu sledoval dění onoho dne, kdy si západní svět připomínal tragické útoky na Spojené státy, ví, že demonstrace v Bruselu byla na příkaz místního starosty bez okolků potlačena. Jména programátora Davida Navary a doktoranda matematicko-fyzikální fakulty UK Martina Saturky proletěla tehdy nejen českým tiskem, včetně fotografií, na kterých bylo vidět odhodlání obou mladých mužů hájit hodnoty demokracie navzdory zákazu politiků a úřadů, nepochopení novinářů a celkové apatii velké většiny evropské společnosti. A byli to ostatně oni, kteří vztyčením české vlajky ve chvíli, kdy se nikdo jiný z demonstrujících k ničemu neměl, vlastně celou akci zahájili. Následovalo patnáct minut v obležení novinářů i pobyt v cele, kde po svém zadržení strávili sedm hodin.

Když se vrátili, bylo jasné, že by jejich příběh neměl zaniknout, už jen proto, že coby přímí svědci bruselských událostí jsou právě oni těmi nejpovolanějšími, kdo mohou mnohé věci ohledně demonstrace pořádané SIOE uvést na pravou míru.

Sešli jsme se hned v pátek 14. září a nad šálkem kávy rozebírali, jak vše vlastně začalo, co přesně se v Bruselu 11. září odehrávalo, jaký je jejich vztah k Národní straně, která prestiž akce v českých poměrech poškodila i jak se oni sami dostali k tomu, že na rozdíl od drtivé většiny našeho národa je podobné otázky spojené s budoucností Evropy nenechávají chladnými. A to i přesto, že se jimi zabývají už od 11. září 2001, tedy už šestým rokem.

Vznikl – věřím – zajímavý rozhovor, za který oběma děkuji. A připojuji i poklonu za jejich statečnost a odvahu, s jakou do Bruselu jeli a s jakou tam hájili hodnoty, které jsou nám všem tak drahé.

Eurabia.cz (dále ER): Jakou jste měli představu, co se bude v Bruselu dít? Jak se vyvíjela, jaké jste měli očekávání?

David: Já očekával, že proti nám nezasáhnou, že tam budou stát a že jen posbírají skinheady, kdyby hajlovali, ale že slušné lidi, kteří budou postávat s transparenty a diskutovat, ty že sbírat nebudou. Ale oni posbírali všechny.

Martin: Jednak posbírali skinheady - to jsme se radovali, že tady aspoň nebudeme s nimi. Ostatní nechali, takže jsme měli čas mluvit s novináři. Nevím, zda to udělali schválně, ale jakmile novináři stáhli kamery, tak si policisté šli i pro zbytek.

Co se týče počtu účastníků, tak jsem říkal kolegům v autě, když jsme tam jeli, že očekávám do stovky normálních lidí a možná o něco více „nácků“…

David: Deset tisíc lidí podepsalo petici, říkal jsem si, že každý pátý by mohl přijet…

 

ER: Psalo se dokonce, že dvacet tisíc.

Martin: Říkali dvacet, ale to byl nesmysl. Bral jsem to podle toho, co znám tady z Prahy. S tím, že někam pryč pojede mnohem méně lidí. Ale zase to mělo být z celé Evropy, tak by to mohlo být zhruba stejně.

 

ER: Myslíte, že spousta lidí nepřijela právě kvůli tomu zákazu? Že to na to mělo vliv? (zákaz starosty Fredyho Thielemanse, poz. red.)

Martin: Podle mě ani ne tak ten zákaz, jako spíše to, že se pořadatelé začali hádat mezi sebou, to možná akci shodilo mnohem více. Například jeden kolega mi volal, že se doslechl, že to není. Proto jsme museli dát na web, že se akce koná, ale že Pax Europa (německá organizace Udo Ulfkotteho, pozn. redakce) z toho odešla pryč, což některé lidi odradilo. Ale tak jako tak by tam tolik lidí nepřišlo. Ani místní. Islamismus už tam mají nějakou dobu, takže trochu už otupěli. Na všechno si člověk zvykne.

David: Možná nechtěli být vidět v televizi, když třeba bydlí vedle nějaké muslimské čtvrti. Tady, v Čechách, to je člověku jedno, když se zvedne a jede někam na cizí místo, kde ho nikdo nezná.

 

 

ER: Kolik tam jelo Čechů? Kromě skupiny z Národní strany.

David: My jsme byli čtyři, jeli jsme oktávkou. S tím, že kolega z Ústí viděl další Čechy, co přijeli autem, pak tam byla nějaká skupina Čechů, co byla v Německu na brigádě, ti přijeli spolu s Němci. A pak tam byla ta Národní strana.

 

ER: Těch bylo kolik?

David: Tvrdí, že osm. Já viděl dva.

 

ER: Setkali jste se? Mluvili jste spolu?

Martin: David jednomu omlacoval o hlavu to, že mu před pár dny tvrdil, že nemají nic proti Židům. A David na webu našel spoustu jejich antisemitistických výroků. Vytiskl si je a upozorňoval ho na to.

David: Ten člověk pak trochu znejistěl, už nebyl tak silný v kramflecích, že oni jsou ti dobří a že nejsou rasisti. Ale to tvrdil sám za sebe. To nebyl Loutkař.

 

ER: Loutkař?

David: Tak říkáme Pavlu Sedláčkovi – šedé eminenci Národní strany, on je takový loutkař, ostatní používá jako loutky, včetně Edelmannové (předsedkyně Národní strany, pozn. red.)

 

ER: Co jste si mysleli, když jste se dozvěděli, že za ČR bude akci koordinovat Národní strana?

David: Prvně jsme to chtěli zabalit…

Martin: Nejdříve jsme psali do SIOE (dánským organizátorům – Stop Islamization Of Europe, pozn. red.), že to dali někomu, kdo není ten pravý, komu to měli svěřit.

David: Posílali jsme jim odkaz na webové stránky, kde prodávají baseballky, což – jestli člověk není pitomej – tak baseballka patří k náckům.

Martin: Navrhovali jsem jim, že by mohli mít někoho podstatně lepšího. Ale oni – coby taková ministranička v Dánsku – si možná řekli, že ministranička v Česku bude tím správným partnerem…

 

 

ER: Jak reagovali na vaše výtky?

David: Nereagovali nijak.

Martin: Proto jsme se pak rozhodovali, jestli vůbec pojedeme a naše nadšení bylo pryč. Je ale možné, že nereagovali, protože měli jiné problémy. Bylo to totiž v době, kdy to zakázali (bruselský starosta Thielemans, pozn. red.). Každopádně naše nadšení dosáhlo bodu mrazu. Ale když to Thielemans zakázal, tak jsme se rozhodli, že právě proto tam pojedeme.

 

ER: Jaký je váš postoj k Národní straně a co jim vytýkáte?

Martin: Podle mě to jsou nacisti, rasisti a snaží se hledat hlasy u té největší lůzy. Tedy věci, kterými pohrdám.

David: Každopádně vypadají kultivovaně, narozdíl od nácků. Pavla Sedláčka dokonce pustili do televize, Edelmannová je zase ženská… Je to vlastně Sládek v bleděmodrým. Můžeme se bát, že se jednou dostanou do parlamentu - s tím, že stop imigraci, repatriovat Cikány do „původní vlasti“ a že za vším je židovské spiknutí, což jsou klasické znaky neonacismu. Na druhou stranu ten mladík, co byl v televizi, mi oponoval, že oni jsou ti, kteří polidšťují ty nejhorší skinheady. Z uctívačů německého národního socialismu a Hitlera dělají relativně méně nebezpečné české nacionalisty. Méně nebezpečné pouze Čechům, nutno dodat. Takto on obhajoval, že je z tvrdě nacionalistické strany. Takto on obhajoval, že je z tvrdě nacionalistické strany.

Martin: Pro mě to jsou primitivní rasisti…

David: Nejsou primitivní. Pozor. Oni jsou právě kultivovaní a tím jsou nebezpečnější.

 

ER: Oni vás zase nazývají milovníky cizího státu a cizího náboženství…

Martin: …a že jsme placeni vládní stranou. Když se podíváš na náš web, tak není problém tam najít izraelskou vlajku. Co se týče vládní strany, tak z úvodní stránky lze kliknout na text Cyrila Svobody, když hájil Dány v kauze karikatur, tak pravděpodobně proto. Jinak já osobně jsem ateista, David taky…

David: No já nejsem, za ateistu bych se neprohlásil…

Martin: Já sám sebe ano…

David: Ale v tom je právě rozdíl mezi námi a dalšími rozumnými lidmi a mezi nimi. Já třeba mám proti sionismu a proti státu Izrael určité výhrady, ale v rámci boje proti něčemu, co je velké zlo, jsme ochotni se spojit s USA, s Izraelem, s Evropou. Kdežto Národní strana je proti čemukoli, co není národní. A já si myslím, že ne proto, že by chtěli něco řešit, ale jen proto, aby posbírali hlasy. Zkrátka apelují na český šovinismus.

Martin: To je pravda. Když se člověk podívá na LePena, který taky něco takového tvrdil, tak co vím, v poslední době už je naopak zase proarabský. To samé budou dělat oni, budou se dívat, kde je ta největší nenávist, kde je ta největší lůza a tam budou sbírat hlasy.

A ještě k tomu, co David říkal. Jsem ochoten spolupracovat s USA, Izraelem, když jde o správnou věc. Ale nejen to. Já ani z principu nechápu, proč bych spolupracovat neměl. Nechápu, co by na tom mělo být špatného. Národní strana to ale vidí jinak.

 

ER: Jak to vypadalo, když jste přišli ve 12 hodin na Lucemburské náměstí v Bruselu?

Martin: Ještě než jsme tam došli, potkali jsme přicházející spoludemonstranty. Ti si nás všimli, protože jsem na adresu mnohých okolo stojících policistů prohlásil dhimmi, což oni zaregistrovali, hned se k nám přidali a upozorňovali nás, že se musíme tvářit, jako že jsme turisti, jinak by nás mohli odchytit a nepustit na náměstí.

Došli jsme tedy v poklidu na náměstí, kolem spousty policistů. Zajímavé bylo, že to náměstí žilo normálně svým životem, nic tam nebylo vyklizeno, Thielemans chtěl ukázat, že demonstrace zkrátka neexistuje. Takže když se tam začali jen trochu srocovat lidi vedle autobusové zastávky, tak tam přišli policisté a odtlačovali nás z cesty, aby autobusy mohly projíždět.

 

ER: A dál?

Martin: Zůstali jsme na tom velkém chodníku a čekali, co se bude dít. Kolem procházeli evropští poslanci, kteří ale netušili, že se něco děje.

 

ER: Prý tam šel později jeden český a když zaslechl, že to má být demonstrace proti islamizaci, tak prý pronesl – „Proti islamizaci? To je už trochu pozdě…“ Víte, kdo to byl?

Martin: Nevím. Policie se snažila tvářit, že se nic zvláštního neděje. Jen tam byl hlouček skinheadů, ty sebrali, byli trochu mimo tu hlavní skupinku. Pak už jsem to nevydržel tam jen tak stát, protože nikde žádný pořadatel, všude jen spousta policistů a novinářů, kteří postávali nebo nás vytlačovali… Tak jsem si řekl, že tam přece nebudu jen stát jako tvrdé Y. Měl jsem vlajku, David držel tyč, začal jsem vlajku navlíkat.

 

ER: Tam nebyl nikdo v tu chvíli, kdo by měl vlajku? Vždyť SIOE povzbuzovala, aby lidé z různých zemí přijeli se svojí národní vlajkou.

Martin: Ne. Já jsem vytáhl naši českou a tím vlastně začala demonstrace…

 

ER: Tak to je dobré. Tak nejenže jste byli v tu chvíli mediálními hvězdami, ale ještě jste to vlastně celé zahájili... (smích)

Martin: Začali jsme demonstraci. Nikdo jiný se k tomu neměl. Plné náměstí, ale jediná vlajka - ta byla česká.

Proto se pak všichni novináři vrhli na mě, protože neměli na koho jiného.

 

ER: Jak dlouho ten rozhovor s novináři, který byl vidět na fotografiích a televizních záběrech, trval?

David: Tak patnáct minut.

Martin: Nebylo to moc dlouho, jen patnáct minut. Ale zvláště když člověk neměl nic připraveno, tak mu to připadalo jako dlouhá doba.

 

ER: To zatýkání začalo, když jsi mluvil?

David: Zatýkání holohlavců začalo už na začátku a v průběhu.

Martin: Po těch patnácti minutách se novináři stáhli. Když jsem viděl, že se stáhli a že už se nic neděje a demonstrace asi skončila, tak jsem vlajku sundal z tyče, zabalenou jsem ji držel v ruce. Postávám, koukám, co se bude dít. Když se nic nedělo, tak jsem chtěl jít za Davidem s tím, že asi tedy končíme. Ve chvíli, kdy jsem udělal dva kroky, přišel za mnou policista: „You are arrested“ (jste zatčen, pozn. red.)

David: Já, jak vidím, že Martina zatkli, tak na něj koukám a říkám si - mám jít s ním, nemám jít s ním? Co se bude dít? Nakonec jsem šel a dobrovolně se taky nechal zatknout.

 

ER: Tak to je pěkné…

Martin: To bylo od Davida moc pěkné…

David: Prostě jsem slušně požádal policistu, jestli bych nemohl být taky arrested. A on řekl, že ano. (smích)

 

ER: Jak se k vám chovali?

David: Slušně. Profesionálně. Nevyvolávali konflikty.

Martin: Jinak na webu Národní strany jsem zahlédl, že tam psali něco o tmavých nebo černých policistech nebo něco takového. To mne udivilo, nevím, jak David, ale já jsem nikoho takového neviděl.

David: No já ano, ale asi jsem si toho nevšímal tolik, jako Národní strana.

Martin: Já tedy ne, ale pokud tam nějací byli, tak jich muselo být málo, protože já viděl jen bílé.

David: Já mluvil s jedním, který mne vedl, ten mi připadal, že byl trochu tmavší. Každopádně byl ke mně milý jako ti ostatní. To zatýkání bylo ostatně takový kolorit. U nás je to tvrdší - když jdou policisté proti demonstrantům, tak mají v hlavě vštípeno, že to jsou ti špatní a že by je měli trošku seřezat. Kdežto tam se takto nechovali. Brali to spíš jako hru – jestliže jste ti špatní, tak pojďte na chvíli za mříže…

Martin: To je pravda. Ten policista, který mne zatýkal, když jsem byl udiven, tak mi takovým uklidňujícím hlasem říkal, že to je jen na pár hodin (smích) 

 

ER: Proč myslíš, že tě nakonec zatkli, když jsi vše už uklidil?

David: Měli příkaz zatknout každého, kdo vypadal, že patřil k demonstraci. Což Martin vypadal.

Martin: Thielemans se pak chlubil tím, že 3/4 demonstrujících byly zatčeni a odvezeni. Opravdu tu demonstraci zničil.

 

ER: Když zatýkali všechny ty lidi, jak jsme o tom četli v tisku, tak je zatýkali proto, že se nějak projevovali nebo proto, že tam jen byli? Četl jsem něco o nemohoucích stařečcích, muži s křížkem v ruce apod.

David: Tak u stařečka to je blbý, ale nám to bylo jedno. Nedali nám žádná surová pouta, jen taková plastová, takže to moc nebolelo. Po několika hodinách v jedné cele mi vzali všechny věci, dali je do pytle a posadili mne do jiné cely.

 

ER: Ale stačilo, že tam člověk byl, nebo…

 

David: No myslím, že ne. Brali ty, co měli tričko Stop islamismu, ten dědeček určitě musel mít vlajku nebo něco. Prostě ten, kdo měl nějaké znaky toho, že patří k demonstraci, tak toho měli příkaz sebrat. Tam u těch skinů to bylo jasné. Takže ty vzali první. A u nás, u kterých nemohli zpočátku vědět, zda tam patříme taky, tak u nás trochu vyčkávali.

 

ER: Prý zatkli i různé politiky - poslance, europoslance…

Martin: To muselo být na Schumanově náměstí, kde byli spolu s Vlámským blokem.

 

ER: …maminky s dětmi, starší lidi…

David: Ano, byli tam všichni. Půlka skinheadi a druhá půlka klasický průřez generacemi. Od mladých ke starým, od kravaťáků po batůžkáře, dlouhé vlasy… A spousta ženských, to mne překvapilo.

 

ER: Proč nezatkli i lidi z Národní strany?

Martin: Oni tam víceméně nebyli. Byli to napohled slušní lidé, neměli žádnou vlajku, žádné transparenty a minimálně jeden z nich měl novinářský průkaz, takže oni tam byli spíše na výletě.

David: Když jim totiž Loutkař ukázal ten průkaz, tak ho propustili.

Martin: Byl tam delší dobu, chodil sem tam a dělal si fotky. A ten zbytek tam postával, neprojevili se, že by byli součástí demonstrace.

 

ER: Viděli, že vás zatýkají?

Martin: Jo, to viděli, toho si všimli.

 

ER: A nějakou solidaritu s vámi projevili?

Martin: Ne, ani ne. Po každé poznámce o nás tvrdí, že hájíme cizí stát a náboženství, takže nás nemají rádi.

ER: Opravdu jste ani novinářům neříkali něco, kvůli čemu vás mohli zatknout?

Martin: Když se mne novináři ptali, tak jsem pořád zdůrazňoval, že jsem pro demokracii. A mimo jiné jsem začínal větou, která je součástí evropského sloganu – „we are for Europe of many nations“ - akorát jsem nedoplnil „and many cultures“, protože pro mně jsou jen dvě kultury. Kultura života a kultura smrti. A já jsem pro kulturu života, pro jednu kulturu. Pak jsem taky doplňoval, že jsem proti šárí´i, protože šárí´a je proti demokracii.

Zajímavé bylo, že jedna reportérka, která byla očividně imigrantského původu – já nemám nic proti imigrantům, mně to je jedno –

David: …naopak Amerika je založená na imigraci a tu Martin obdivuje.

Martin: - když se lidi chovají zkrátka evropsky, kultivovaně, tak já jsem pro to, aby tady byli. Když se mne tedy ta reportérka ptala, jak se slučuje, když říkám, že jsem pro demokracii a přitom proti určité skupině lidí, tak jsem jí vysvětloval, že nejsem proti lidem, že jsem proti ideologii. A že vlastně oni, imigranti, jsou první obětí islamizace. Což je pravda, protože všichni imigranti nejsou muslimové a ne všichni, co jsou muslimové, to „žerou“ tím šíleným způsobem. Oni se skutečně mohou nejhůře bránit, jsou tady cizí a co oni zmůžou?

Nedivím se, že spousta humanistických organizací se jim snaží pomáhat, ale problém je v tom, že se jim snaží pomáhat tak, že omlouvají ty extrémisty. A tím jim ale akorát nejvíce škodí.

 

  

ER: Měli jste pocit, když s vámi novináři mluvili, že s vámi sympatizují, nebo naopak nechápali, proč tu jste?

Martin: Mně přišlo, že ti novináři, co tam byli, nějak tušili, o co jde. Buď se chovali neutrálně, nebo někteří dokonce i sympaticky. Jedna novinářka, nevím odkud byla, když mne odváděli, tak ke mně běžela, až jsem se skoro vyděsil. Protože mi připadalo, že to šíleně prožívala - jako že zrovna mne si dovolili zatknout…

A co se týče té imigrantky, tak na ní bylo zpočátku vidět, že mnou není nadšená, ale když jsem jí to vysvětlil, tak se začala usmívat a skoro se rozzářila. Protože očekávala zřejmě nějaké rasisty nebo bůhvíco, ale když viděla, že říkám věci, které jsou rozumné, pochopila, že ne každý, kdo se vyhraní proti tomu, co se děje, že je nějaký úchylný extrémista. Proto mne i zklamala Česká televize, i když jsem to od ní tak napůl očekával…

 

ER: Proč tě zklamala?

Martin: Protože to nakonec sestříhali tak, že tam nechali toho úchylného, co tam napovídal takové primitivismy…a pak tam dali nějaké skiny a pak mne a vypadalo to, jako když k nim patřím. To mne naštvalo a přemýšlím, že bych na ČT podal nějakou žalobu…

David: No on ten člověk řekl jen jednu větu, kterou se docela shodil - tvrdil, že to je imigrace, co je nebezpečí, a že jediná cesta, jak se bránit, je zastavit imigraci. Což je nesmysl. Podstatné je, jak se lidé chovají.

 

ER: Pojďme tedy do cely, jaká tam byla atmosféra? Kdo se tam všechno s vámi ocitl?

David: My jsme se ocitli na cele s pěti skinheady, to byli očividní skinheadi. Dva z Holandska, vzájemně se neznali, tři byli místní. Na nich trochu poznáš, že nejsou tak přemýšliví. Ale na druhou stranu se s námi nepoprali kvůli tomu, že nejsme Holanďané, že jsme cizí národ.

Martin: Jeden mi přišel rozumnější, už jen proto, že uměl anglicky.

 

ER: Bavili jste se spolu?

David: Já se s nimi moc nechtěl bavit.

Martin: No ono to bylo tak, že až na jednoho, který stál u mříží a něco pořád pokřikoval, tak jsme většinou seděli, napůl znuděně a napůl ospale, čekali, co se bude dít. Ono tam bylo trochu více teplo, takže člověk byl takový malátný a čekal.

David: No ale to jsme byli my. Jinak celá věznice - tam bylo veselo, dělali tam cirkus, zpívali písničky….

Martin: …mňoukali, bečeli, když se tam objevil šéf Vlámského bloku, tak začali křičet, z čehož usuzuji, že většina z nich byla sebraná na Schumanově náměstí.

David: Mně přišlo, že to tam je takový národní kolorit, že jsou na to zvyklí, rozhodně z toho nebyli vykulení.

 

ER: Co pak následovalo? Říkal jsi, že jste byli zadrženi na dvanáct hodin.

Martin: Asi po šesti hodinách s námi začali sepisovat jakýsi pseudoprotokol. Když to sepsali, tak byl člověk v podstatě propuštěn.

David: Zkrátka - sebrali je všechny, nacpali do cel a pak je začali postupně pouštět. Asi po šesti hodinách jsme se dostali ven.

Martin: Já jsem z naší cely šel jako poslední. Dostal jsem se ven po několika hodinách, David ještě o něco později, než já.

Později, když mne pustili, tak mne překvapilo, že některé z těch maminek tam pak postávaly v hloučku s těmi postaršími skiny z Vlámského bloku. Asi příznivci Vlámského bloku si tam vzali své rodiny, asi tak bych to chápal.

 

ER: Ti lidé tedy nereagovali rozhořčeně?

Martin: Tak ti kluci, ti se v tom vyžívali. Ostatní to brali spíše flegmaticky.

David: Někteří skoro radostně. I ty ženské.

Martin: Já si všiml hlavně u těch kluků z jiných cel, že ti se v tom doslova vyžívali. Skandovali různá hesla, například Islamists - terrorists a podobně.

 

ER: Co jste pak dělali, když vás propustili, jaké byly vaše další kroky?

Martin: Domluvili jsme se, že na sebe budeme před tím justičním palácem čekat. Vyjdu ven a David nikde. A nejhorší bylo, že mám starý mobil a on má starou baterku. A protože jsem z cely pořád někomu telefonoval, tak byla vybitá. A teď já nevěděl, co dělat, kde je David - nechali si ho tam nebo ho už pustili? Tak jsem tam pobíhal, nakonec jsem někde našel čínskou restauraci, kde jsem si dal nabíječku do zásuvky… Navíc jsem neměl ani napsaná telefonní čísla, takže i když mi předtím někdo nabízel, že mi půjčí mobil a já si tam mohu dát svoji SIM kartu a zavolat, tak mi to stejně nepomohlo, protože já měl všechny čísla ne na SIM kartě, ale přímo v mobilu. Takže pro příště…

David: Zkrátka, když jde člověk na zakázanou demonstraci, tak aby si vzal papírek a napsal čísla… (smích)

Martin: Když jsem to pak konečně nabil, zavolal jsem Davidovi, telefon zvoní, ale David to nebere. Protože David tam byl déle.

David: Odvedli mne do jiné cely, tam mne prohlídli, zabalili věci do pytle a pak mne zavřeli zase ještě do jiné cely.

 

ER: Proč?

David: S některými lidmi to tak dělali. Asi aby si tam zřejmě pobyli dostatečnou dobu.

Martin: Mně to přišlo, jakože se to možná snažili urychlit tím, že je rozdělovali z těch plných cel do těch volných. Brali nás po jednom, my jsme pak vyplňovali nesmyslné formuláře, kde jsme uváděli, jak se jmenujeme a že jsme od tolika do tolika hodin byli zadržení. Takže Davida si vzali bokem a zdrželi ho. Mne si bokem nevzali, já byl hotov dříve.

 

ER: Nakonec jste se tedy setkali….

Martin: Byla tam ještě jedna zajímavá věc. Chtěli jsme po nich papíry, že jsme byli zadrženi, abychom měli něco v ruce, kdyby někdo tvrdil, že jsem tam nebyli. Přestože se celou dobu chovali víceméně seriózně, v tomto však byli nekompromisní. A když jsem řekl naplno „já chci ten papír“, tak mě začali docela tvrdě vytlačovat.

 

ER: Takže jste nakonec papíry nedostali?

David: Ne, ani nám to nechtěli okopírovat.

 

ER: A na co se vše se vás při vyplňování formulářů ptali?

Martin: Vcelku na nic, chtěli znát jen jméno a adresu.

David: A to, zda nemáme zranění. Protože ta umělohmotná pouta, jak tam mají ty vroubky, tak to mohlo trochu bolet.

Martin: Když nás pak pustili, tak nám dali všechny věci – tkaničky, doklady, opasek. Tam už nás jen hlídali ti kluci a občas i nějaké holky. Protože to byli mladí, tak znovu šli ke mně a opět se ptali, jestli nejsem zraněný. Ale mně to přišlo, jako kdyby se mnou sympatizovali, přišlo mi to skoro až jako přátelská atmosféra. A ještě jedna věc. Problém by byl, kdybychom měli zbraně, to by byl problém velký, po tom šli dost. Já vždy nosím po kapse nůž, ale nechal jsem ho schválně v autě, na demonstrace prostě takové věci nenosím.

Při propouštění jsem si taky všiml, jak si někteří obdivně říkali „Czech“ apod. Z toho jsem pochopil, že pro ty z vlámské části je Česko dobrý příklad toho, jak se může země rozdělit mírumilovně a že oni by něco takového taky chtěli. Tak možná i to byla součást té přátelštější atmosféry.

 

 

 ER: Měli jste nějaký čas se projít po městě? Jak na vás Brusel působil? Viděli jste tam nějaké přistěhovalecké čtvrti?

Martin: V jedné jsme spali. Majitel domu, kde jsme přenocovali, byl muslim. Když jsme se později podívali do papírů od organizátorů, psali tam, že ta ulice a oblast, kde jsme byli, je jedna z nejnebezpečnějších, abychom si tam dávali pozor. My jsme si to přečetli až pozdě.

Ale nic se nestalo. Jen když jsme tam ve tři ráno přijížděli, potkali jsme skupinku „mladíků“ a vzhledem k tomu, že to bylo zrovna 4 na 4, tak si nás jen prohlédli. Zřejmě odhadli, že by to nebylo správné, takže k ničemu nedošlo. Jen jsme se navzájem prohlíželi. 

 

ER: Jak celý ten podnik vidíte zpětně, s odstupem několika dnů? Jaké byly bezprostřední pocity a jaké jsou teď?

David: Martin mi říkal, že byl zklamaný, ale to bylo zejména po té reportáži v ČT.

Martin: Protože mi bratr volal do Bruselu, že mne viděli v televizi, ale že reportáž byla zkreslená. Byl jsem zklamaný a otrávený, i když jsem to očekával, tak mne to rozladilo… že jsem ani neměl později chuť na nějaké památky, ze kterých jsem tedy neviděl nic. Z Bruselu jsem vlastně pořádně viděl jen celu číslo 310 (smích). A měl jsem bezprostřední dojem, že do Bruselu už nechci.

David: Pro mne to mělo smysl. Uvědomil jsem si, že je třeba řešit problém sympatií skinheadů. My tady vedeme nějaký informační boj proti islamismu a skinheadi vedou boj proti čemukoli - a zrovna i proti tomuto.

Martin: Navíc zrovna dnes. Nikdo ale neví, co to bude u nich zítra. Viz ten LePen.

David: Tady je ten problém, že skinheadi jsou s námi jakoby na jedné lodi, čímž celou věc shazují, takže my jim to musíme nějak rozmluvit. Ale mám takový dojem, že organizátoři demonstrace dali takový tichý souhlas těmto skupinám, aby tam přišly - čistě proto, aby bylo lidí více.

Martin: Proto jsem byl na SIOE děsně naštvaný a přemýšlel jsem, jestli tam vůbec pojedeme.

David: Je třeba se nad tím zamyslet a říci, že od této skupiny my žádnou podporu nechceme a že se od nich distancujeme. A při každé příležitosti to vždy takto opakovat.

Martin: Dnes mám pocit, že to bylo dobře, že jsem tam byli, a že i když v některých médiích to bylo prezentováno zkresleně, tak například Lidovky i Hospodářské noviny to napsaly docela dobře.

 

ER: Takže dá se říci, že byste jeli příště znovu?

Martin: Jde o to, jak se to bude dál vyvíjet. Dnes jsem si na stránkách SIOE všiml, že mají zprávu o tom, jak všechno proběhlo úplně v pořádku, že vše bylo domluveno s policií a že policie zatýkala jen ty, kteří měli transparenty, které nebyly ze strany SIOE schváleny. To když jsem před pár hodinami viděl, tak jsme začal zuřit. Snaží se dělat, že jsou nejlepší a že udělali perfektní demonstraci. Hned jsem jim tedy odepsal mail…

Na jednu stranu je fajn, že něco takového udělali, že to domluvili a že tam nějací lidé přišli a ta demonstrace se vůbec konala, na druhou stranu to, co dělali, bylo šíleně amatérské. Ale když se tváří, že problémy nebyly, ale ony jsou, tak tím shazují i další lidi a to je sprosté. Takže jestli tam budeme? Kdo ví…

David: Záleží na tom, kdo to bude organizovat. Asi tam bude příště akcí více a budou se jasně a zřetelně distancovat od skinheadů.

Martin: Mám ještě poznámku. Kdyby to bylo příště, tak možná budeme mít problém s dopravou, ono je to přece jen celkem daleko. Bylo celkem pomalé to naše auto, ta naše oktávka. Kdyby tedy šlo sehnat něco rychlejšího… Tam byl totiž problém, že jsem se sice snažil, šlapu na té dálnici na plný plyn, ale ať dělám co dělám, tak se mi ručička vždy zasekla na 190… (smích). Takže kdyby měl někdo rychlejší auto… (smích)

 

  

ER: Tak snad se někdo ozve. Teď trochu změníme téma, chtěl jsem se i trochu zeptat na vaši práci. Proč a kdy jste se rozhodli provozovat stránky www.nebezpeci.info co vás k tomu vedlo?

Martin: Já začal dříve, než jsem se s Davidem potkal. Do 11. září 2001 jsem všechny věci ohledně islámu, Izraele a podobně bral tak, že někde jsou nějací blázni, kteří se „mlátí“, ať už to bylo v Izraeli, v Bosně. Když je to tedy baví, ať si to dělají, co je mi po tom? Pak přišlo 11. 9., byl jsem zaměstnán u jedné firmy, která dělala šifrovací systémy pro banky. Když jsem ten útok viděl, tak první, co mne napadlo, bylo, že bude třetí světová válka, protože jsem si říkal, že si to Američané přece nenechají líbit.

 

ER: Co ty jsi dělal, Davide, v ten okamžik? Vzpomínáš si na to?

David: To si pamatuji přesně. Někdo mi to zavolal. A já jsem cítil, jako že to bylo vůči nám…

Nějak jsem tušil, že to byli islamisté, to bylo první, co mne napadlo, i když byly zpočátku různé fámy. Ale celou tu dobu jsem se v tom postupně utvrzoval, bral jsem to jako útok proti sobě a čekal jsem, co se bude dít. Pak jsem byl rád, že se Američané krotili. Je třeba si jich vážit, že takovou ránu pod pás ustáli určitou dobu a teprve potom, s chladnou hlavou, zaútočili. Že si nejprve zjistili, co a jak, a pak odpověděli přiměřeně. Že vybombardovali Tora Boru, kde teroristé byli, a ne třeba Kábul.

 

ER: Když se vrátíme k těm vašim počátkům…

Martin: Po 11/9 jsem se o to vše začal zajímat - co se děje a proč se to děje. Začal jsem chápat, která bije, v tu dobu jsem také začal chápat, co se děje v Izraeli, protože do té doby jsem tomu nerozuměl. To bylo na jaře 2002, v době, kdy byla protiteroristická akce v Jeninu a kdy celý svět začal šílet, co to tam ti zlí Izraelci dělali. A když v Praze byly demonstrace Arabů proti Izraeli a já v té době hodně sledoval web Neviditelný pes, někdo v diskuzi pod článkem napsal, že by se měl někdo ujmout uspořádání demonstrace na podporu Izraele. Tak jsem šel do toho.

Když pak po pár letech vypukla kauza karikatur, to už jsem se znal s Davidem, domluvili jsme se, že musíme něco udělat. Udělali jsme demonstraci před íránskou ambasádou a pak jsme i dostali nápad založit webové stránky nebezpeci.cz. Nehledě na to, že jsem je pak přejmenoval na nebezpeci.info. Doména CZ je ale stále funkční a přesměrovává se to.

 

ER: Jak jste se dali dohromady s Davidem?

Martin: Potkali jsme se na kolejích a zjistili jsme, že máme některé životní názory podobné.

David: Když jsem viděl, že má Martin vyvěšenou v okně na kolejích izraelskou vlajku (smích), myslel jsem, že je Žid, hned jsem se zeptal a s překvapením jsem zjistil, že není.

Martin: David je velice zasloužilý, třeba kolem Hučína apod. včetně webů, napsal i jednu z knih o Hučínovi. Nebo třeba 80 000 lidí na petici proti Paroubkovi po volbách. Na čím asi myslíš, že to bylo webu? David dělá miliardy takových věcí. Když mne potkal, já byl v tomto čerstvě, ale on už byl v podobných aktivitách zasloužilý.

David: Já byl zase nadšený z toho, že jsem potkal někoho, kdo kromě dalších málo lidí, které jsem znal už dříve, byl schopen sám uspořádat demonstraci…

Martin: Ještě k těm kolejím, co mne napadlo. Bydlí tam hodně Arabů, většina z nich jsou Palestinci. Mám na mysli kolej 17. listopadu, kde jich je hodně ubytovaných. V době, kdy jsem zrovna organizoval tu demonstraci, byly volby do kolejní studentské rady, ono se to každou chvíli nějak updatuje. Říkal jsme si, že to zkusím. Přišel jsem tam a ti, co byli v radě před námi, nás varovali: s těmi Araby máme šílený problémy, jednoho zmlátili, druhému vyhrožovali, že si promluví s jeho přítelkyní a podobně. Přitom když to zkusili nahlásit na policii, tak naše zákony s tím bohužel nepočítají, bere se to jako nějaké drobné šarvátky. Přišel jsem tam já, bylo to čerstvě po demonstraci, v okně izraelská vlajka. Byli tiše a sekali dobrotu. Protože jsem projevil sílu. A o tom to je. Já projevil sílu a na to oni slyší. To je jediná věc, na kterou slyší. A to chci zdůraznit, protože čím více se jim uhýbá, tím více jdou po nás.

 

ER: A jaké jsou vaše další plány?

Martin: Protože už mne pomalu nebaví chodit na demonstrace - jsou tady mladší a úspěšnější - chci z toho pomalu odejít… A vzhledem k tomu, že jsem se dal do aktivních záloh a dělám i kurzy sebeobrany, tak jsem dal i na web informace o tom, že děláme takové kurzy přežití, tedy něco akčnějšího, ale ve smyslu obrany. Tím bych se chtěl do budoucna zabývat.

 

ER: Tak tím jsme skoro vyčerpali vše, na co jsem se chtěl ptát…

Martin: Já bych měl na závěr takový dovětek. Zprvu to bude vypadat, že to je mimo, ale je to hodně důležité. Když jsem sepisoval formulář a když mne fotografovali, vodila mne tam velice pohledná blonďatá policistka. V jednu chvíli mi řekla, že mám jít za ní. Ale jakoby na mne vůbec nečekala a šla těmi chodbami velice rychle. Musel jsem se pozorně dívat, kam zahýbá, protože brzy už byla někde za rohem. Když se mi takto pořád vzdalovala, usoudil jsem, že to je proto, že ženy dělají všechno naopak. A že ve skutečnosti chtěla, abych jí byl co nejblíže. A když mne fotili - kdybys viděl, jak chladně se na mne dívala… V tu chvíli jsem věděl, že se do mne zamilovala. To vypadá jako nesmysl, ale teď přijde to podstatné. Jde o to, že mne to hrozně trhá srdce. Ale zase na druhou stranu si říkám, že ji chvilku nechám, jestli mi zůstane věrná. A že taková rozumná doba, kterou bych jí měl nechat, než za ní zase přijdu, je jeden rok. Takže 11. září 2008 bych se měl jet podívat do Bruselu… Nezbývá, než být za rok v Bruselu… (smích)

 

ER: Davide, Martine, moc díky za rozhovor a uvidíme, co se tedy bude dít za rok

 

rozhovor proběhl 14. září 2007

foto (c) David Navara, 2007

materiály o demonstraci (ohlasy z médií, video apod.)
 - viz http://nebezpeci.info/aktivity/20070911/