"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)
"Všichni mají právo svobodně vyjádřit své mínění takovým způsobem, který se neprotiví šárii." (Deklarace lidských práv, Káhira, 1990)
"Ženy jsou satanův nástroj proti mužům; proto musí být zahaleny od hlavy k patě, i když jsou pohromadě jen se ženami." (Raed Hlayel)
"Celá Umma má povinnost se hněvat a povstat, aby ukázala svůj vztek. Vztek je nutný. Nejsme žádný národ oslů. Jsme národ lvů." (Yussef al-Qaradavi)
"Bratři, vede se válka proti islámu. Chopte se svých mečů. Kde jsou vaše zbraně? Vaši nepřátelé zdupali Proroka. Povstaňte!" (Badr Bin Nadel al Mashari, imám v Rijádu)
"Muslimové celého světa, bezprávní této země, povstaňte! Vybojujte drápy a zuby své právo, nebojte se řevu velmocí!
Sjednoťte se pod pyšným praporem islámu a zaveďte jeho vládu...!" (Testament ajatolláha Chomejního)
"Korán se vydatně věnuje podbřišku muže, jeho sexuálním rozkoším a povinnosti žen, uspokojovat manželovy potřeby. Pro dobré muslimy a islámské
mučedníky má korán připraveny panenské hurisky nepomíjivé krásy a mládí; po každém koitu znovu nabydou panenství. Pro muže to znamená uskutečnění
fantasmatu nikdy nekončícího orgasmu a konec strachu před předčasnou ejakulací? Ptám se, jestli tyto sliby nejsou důvodem víry ve svatost koránu. Který
muž nezná tyhle sny? Stačí jim věřit..." (Chahdortt Djavan, Paříž, 2003)
"Ozbrojený boj proti okupantům Palestiny není jen právem muslimů, ale je přímo povinností všech muslimů." (Jusuf al Qaradawi)
"Žít v islámské republice je jako spát s mužem, k němuž cítíš hnus: představuješ si, že jsi docela jinde." (Azar Nafisiová, profesorka anglické literatury)
"Nic nemluví pro evropský reformovaný islám. Existuje jen jeden islám - onen Muhammada a Koránu. Čirý islám je životu nebezpečný.
Nejstrašnější je zde útisk žen..." (Ayaan Hirsi Aliová)
"We must be open and tolerant towards Islam and Muslims because when we become a minority, they will be so towards us." (Jens Orback, švédský ministr)
"Multikulturalismus je zdvořilé ustupování roztahovačnému hostu, který vás postupně vytěsňuje z vašeho příbytku." (zavražděný holandský režisér
Theo van Gogh o multikulturalismu)
V roce 638 byl Jeruzalém obsazen vojskem Mohamedova druhého nástupce, chalífy Umara I., a celá Svatá země upadla do područí islámu. Pohled křesťanů na tuto smutnou událost asi nejlépe vystihují slova, jaká mnohem později napsal svatý Bernard z Clairvaux ve svém listě vybízejícím Čechy k účasti na druhé křížové výpravě: „Pohnula se a zatřásla země, protože Pán nebes začal ztrácet svou zemi, ve které ho bylo přes třicet let vidět žít jako člověka mezi lidmi, svou zemi, kterou poctil svým narozením, osvítil zázraky, posvětil krví, obohatil pohřbem.
Na rozdíl od některých dalších vítězných bitev křesťanů proti mohamedánům, o kterých jsme se zmiňovali v prvním odstavci, bitva na Las Navas de Tolosa nepředstavovala pouze dočasné zadržení náporu islámu, ale (obdobně jako tomu bylo na druhém konci Evropy v případě vítězství u Vídně v roce 1683) znamenala definitivní zastavení muslimské agrese na Pyrenejském poloostrově; od té doby už bylo jen otázkou času, kdy budou vyznavači falešného proroka vyhnáni zpět do Afriky, ze které v roce 711 přišli.
V příštím roce si připomeneme 560 let od pádu Východořímské říše více známou jako Byzanc. V té době byla už tato říše jen malým stínem své původní slávy. Její součástí bylo hlavní město Konstantinopol a přilehlé okolí, obklopené Osmanskou říší.
Za Hérakleou došlo k rozdělení křižácké armády. Muslimofilní historiografie, beroucí si v dnešních dobách nezpochybnitelné právo na jediný „správný“ výklad dějin má své obvyklé vysvětlení. Co nejvíce loupežení, drancování,vraždění, co nejvíce kořisti. Vysvětlení hloupé, tendenční a přinejmenším zcela neprofesionální. Byzantinci neposkytli křižákům od odchodu od Nicey žádnou pomoc, radu, mapy, tlumočníky ani průvodce, pokud k tomu občas nebyli přímo donuceni, nebo pokud křižáky neoklamali a nezmanipulovali jen ke svému vlastnímu prospěchu.
Letos uplynulo půl století od popravy Adolfa Eichmanna v Izraeli. Případ nacistické zločince, uneseného z Argentiny v roce 1960 a dopraveného k soudu v Jeruzalému, aby zde byl během roku 1961 souzen pro svou roli při „konečném řešení židovské otázky“, je dostatečně znám. Patrně méně se ví o tom, jak na tento demonstrační proces reagoval arabský tisk.
Osud Bohemunda z Tarenta by jistě plynul jiným směrem, kdyby v jeho době nedošlo k převratným událostem nejprve na východě a poté na západě křesťanského světa.
Současně s tragickým výročím islámských teroristických útoků na New York a Washington přichází do evropských kin i film i jiném výročí, které se odehrálo 11. až 12. září 1683. Bitva mezi muslimy a křesťany u Vídně. O tomto bojí mezi dvěma civilizacemi byl natočen film, který se ještě před svým uvedením stal cílem útoku některých muslimů, levičáku a multikulturalistů.
NejnovějšíNejčtenějšíNejlépe hodnocené
Autor: Milan Šupa | Publikováno: 22.5.2013
Autor: main main | Publikováno: 20.5.2013
Autor: Ian Albénitz | Publikováno: 16.5.2013
Autor: Esmeralda Zlopočasná | Publikováno: 5.5.2013
Autor: Esmeralda Zlopočasná | Publikováno: 7.5.2013
Autor: Ian Albénitz | Publikováno: 27.4.2013
Autor: Esmeralda Zlopočasná | Publikováno: 7.5.2013
Autor: Esmeralda Zlopočasná | Publikováno: 5.5.2013
Autor: Ian Albénitz | Publikováno: 27.4.2013
Najvýznamnejšiu udalosť prvého roka šiestej rakúsko-osmanskej vojny prestavovala bitka pri Petrovaradíne dňa 5. augusta 1716, v ktorej cisársky generalissimus princ Eugen Savojský rozdrvil stotisícovú armádu veľkovezíra Damada Aliho. Habsburské vojská potom prenikli do Temešského Banátu, 12. októbra 1716 dobyli jeho administratívne centrum Temešvár a do príchodu zimy postúpili až k hraniciam Valašska. Spod nadvlády islamu sa tak definitívne vymanila posledná časť uhorského územia. Eugen súčasne získal výhodné nástupisko k útoku na Belehrad, ktorý bol najdôležitejším oporným bodom tureckej moci na severnom Balkáne.
Kdo opravdu zničil multikulturní římsko-byzantskou Evropu? Na to možná odpovídá kniha Henri Pirenne, belgického historika. Tento historik na základě výzkumu historie a zkoumání úrovně evropské společnosti dospěl k překvapivému zjištění, že úpadek evropské civilizace nenastal v pátém století pří tzv. vpádu barbarů, ale až ve století sedmém po Kristu.
Bitva, která se před osmi sty lety odehrála v prostoru dnešního středního Španělska na Las Navas de Tolosa, nepochybně patří ke zlomovým okamžikům dějin. Bez ní si lze jen stěží představit další klíčové události vrcholného středověku a počátku novověku. Bez vítězství křesťanů na Las Navas de Tolosa by nebylo úspěšného dokončení reconquisty ani následné christianizace celých obsáhlých oblastí Asie, Afriky a Jižní Ameriky.
Letos si připomeneme 296. výročí jedné z nejvýznamnějších bitev křesťanských vojsk proti tureckým muslimům a jejich expanzi do Evropy, bitvy u Petrovaradína.
Sladká Francie hořkne čím dál, tím víc. Vzpomínám si ještě, jak jsem sem přijel v roce 1965 jako mladý muž. Obdržel jsem zde status politického uprchlíka a malé stipendium. Mohl jsem tedy studovat na vysoké škole, k čemuž mě před tím komunisté z « kádrových důvodů » nedoporučili.
Některými evropskými, ale i českými historiky je v lepším případě bagatelizována, v horším opomíjena fakticky zásadní role zemí a obyvatel koruny české při záležitosti celokontinentálního významu, zásadně se dotýkající celého křesťanstva, tedy obraně Evropy před tureckou osmanskou invazí která vrcholila v 16 a 17.století.
Prečo mal Mohamed takú hlbokú nechuť pre slnečného Alaha, Baala? Odpoveď je dosť jednoduchá. Slnko je hlavným zdrojom v poľnohospodárskej spoločnosti. Preto je prirodzené, že poľnohospodárska spoločnosť prijme za svoje hlavné božstvo slnečného Alaha, Baala. A preto Egypt, agrárna spoločnosť prijala Baala. Mohamed, ktorý patril do pastierskej spoločnosti sa nezaujímal o poľnohospodárstvo (o tom už viac neskoršie). - takže prečo by sa mal starať o Baala? Takže Baal, slnečný Alah nebol v Mohamedovej Arábii až tak populárny.
Oriana Fallaci světově proslulá italská novinářka a spisovatelka, autorka románů, rozhovorů s významnými politiky a státníky a reportáží z většiny stěžejních ozbrojených konfliktů druhé poloviny 20. století.Jako válečná zpravodajka působila například v zemích Blízkého východu, Latinské Ameriky, Vietnamu nebo třeba roku 1956 v Maďarsku. O.Fallaci se proslavila provokativně vedenými rozhovory s klíčovými osobnostmi své doby stejně jako odmítáním politické koreknosti ve vyjadřování.
73 článků (5 stránek)