"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)
"Všichni mají právo svobodně vyjádřit své mínění takovým způsobem, který se neprotiví šárii." (Deklarace lidských práv, Káhira, 1990)
"Ženy jsou satanův nástroj proti mužům; proto musí být zahaleny od hlavy k patě, i když jsou pohromadě jen se ženami." (Raed Hlayel)
"Celá Umma má povinnost se hněvat a povstat, aby ukázala svůj vztek. Vztek je nutný. Nejsme žádný národ oslů. Jsme národ lvů." (Yussef al-Qaradavi)
"Bratři, vede se válka proti islámu. Chopte se svých mečů. Kde jsou vaše zbraně? Vaši nepřátelé zdupali Proroka. Povstaňte!" (Badr Bin Nadel al Mashari, imám v Rijádu)
"Muslimové celého světa, bezprávní této země, povstaňte! Vybojujte drápy a zuby své právo, nebojte se řevu velmocí!
Sjednoťte se pod pyšným praporem islámu a zaveďte jeho vládu...!" (Testament ajatolláha Chomejního)
"Korán se vydatně věnuje podbřišku muže, jeho sexuálním rozkoším a povinnosti žen, uspokojovat manželovy potřeby. Pro dobré muslimy a islámské
mučedníky má korán připraveny panenské hurisky nepomíjivé krásy a mládí; po každém koitu znovu nabydou panenství. Pro muže to znamená uskutečnění
fantasmatu nikdy nekončícího orgasmu a konec strachu před předčasnou ejakulací? Ptám se, jestli tyto sliby nejsou důvodem víry ve svatost koránu. Který
muž nezná tyhle sny? Stačí jim věřit..." (Chahdortt Djavan, Paříž, 2003)
"Ozbrojený boj proti okupantům Palestiny není jen právem muslimů, ale je přímo povinností všech muslimů." (Jusuf al Qaradawi)
"Žít v islámské republice je jako spát s mužem, k němuž cítíš hnus: představuješ si, že jsi docela jinde." (Azar Nafisiová, profesorka anglické literatury)
"Nic nemluví pro evropský reformovaný islám. Existuje jen jeden islám - onen Muhammada a Koránu. Čirý islám je životu nebezpečný.
Nejstrašnější je zde útisk žen..." (Ayaan Hirsi Aliová)
"We must be open and tolerant towards Islam and Muslims because when we become a minority, they will be so towards us." (Jens Orback, švédský ministr)
"Multikulturalismus je zdvořilé ustupování roztahovačnému hostu, který vás postupně vytěsňuje z vašeho příbytku." (zavražděný holandský režisér
Theo van Gogh o multikulturalismu)
Už několikátou noc tlupy převážně rčrnošských mladíků a dětí řádí v ulicích chudinských čtvrtí. K ránu si už gangy mladistvých troufly i na středostavovská zahradní předměstí. Jsou totiž pohyblivé, svolávají se twitterem, (esemesky BlackBerry mají zdarma), nečekaně se srocují a stejně nečekaně mizí. Zapalují domy i auta a hlavně rabují. Malé partyzántské guerily se čelním potyčkám s policejními těžkooděnci šikovně vyhýbají. Policie sice už zatkla několik stovek výtržníků, ale proti nočnímu řádění je zatím bezmocná a svolává posily.
Rabijácké kravály a rabování v chudinských čtvrtích v Londýně a v šesti dalších městech po pěti dnech nakonec posílené jednotky policie po počáteční defenzivě porazily. Zanechaly po sobě pět mrtvých, stovky zraněných a více než tisíc mladíků a dětí před soudy, které teď pracují ve dne v noci. A samozřejmě škody materiální – stovku spálených domů a několik stovek vyrabovaných, rozmlácených obchodů a vyhořelých aut.
Pouliční nepokoje zuří už několik dní a z Londýna se rozšířily do dalších měst. Podle pravicových komentátorů za nimi stojí lůza, podle levicových jde o oběti současného systému. Jaký názor má na nepokoje politolog a nakladatel Alexander Tomský, který v Londýně žil více než dvacet let? A jak se dívá na současnou finanční krizi?
V reakci na úděsný masakr mladých lidí v Norsku, si Terje B. Englund, norský novinář působící v Praze, klade rétorickou otázku, zda pachatel masakru představuje osamělého patologického jedince, čili výjimku, nebo zda jde o extremistický výron sílícího antiislamismu v jeho zemi.
Francouzská vláda se po ročních diskusích o náboženské svobodě a „laickém státu“ rozhodla zakázat muslimkám na veřejnosti nosit burku. Francii předběhly letos už dvě frankofonní země, Belgie a kanadská provincie Quebec, kde už byl takový zákon schválen.
Slavná televizní show BBC Question Time, ve které starý harcovník David Dimbleby už čtvrté desetiletí klade provokativní (ovšem férové a uctivé) otázky politikům, tentokrát způsobila celonárodní poprask. Už samo pozvání Nicka Griffina, vůdce Britské národní strany (BNP), která v nedávných evropských volbách získala šest procent hlasů a dvě křesla, bylo kontroverzní.
Už od šestidenní války před čtyřiceti lety, kdy bylo naposled světové tedy západní veřejné mínění na jeho straně, musí Izrael při každém vojenském střetu kalkulovat s vlnou mezinárodní (spíše levicové) nevole. Značně omezeny jsou tak jeho strategické možnosti obrany.
NejnovějšíNejčtenějšíNejlépe hodnocené
Autor: Václav Prokůpek | Publikováno: 2.2.2012
Autor: valentin kusák | Publikováno: 30.1.2012
Autor: valentin kusák | Publikováno: 30.1.2012
Autor: main main | Publikováno: 30.1.2012
Autor: Václav Prokůpek | Publikováno: 17.1.2012
Autor: valentin kusák | Publikováno: 16.1.2012
Autor: Václav Prokůpek | Publikováno: 17.1.2012
Autor: valentin kusák | Publikováno: 16.1.2012
Autor: valentin kusák | Publikováno: 12.1.2012
Každý prostý, slušný člověk chápe, že tváří tvář latentnímu antisemitismu naší civilizace, je každá úvaha o neexistenci reálně existujícího národa či dokonce démonizace sionismu nic než výzvou temným silám a skrytou předzvěstí příští genocidy. Každý zločin začíná nejprve slovy. Antisionismus je jen novou formou prastarého antisemitismu.
Představa, že rostoucí geopolitický význam Turecka by Unii prospěl, je neméně naivní, vždyť Unie není schopna vyřešit ani problém Kypru, a zatímco je Turecko dnes pro Evropu nárazníkovým státem, s Tureckem by byla zatažena do neřešitelných problémů v Iráku i na Kavkaze, kde má Turecko zcela jiné zájmy než Evropa. Dalo by se říct s nemenší váhou, že by se Unie stala nárazníkovým státem.
Věcná a racionální kritika islámu je tedy především diskusí o etických, společenských a politických hodnotách a je tedy i sebereflexí naší vlastní kultury. Pohledem muslimské zbožnosti a morálního řádu, který vytvořil, můžeme spatřit sami sebe jako sice svobodnou, ale bezuzdnou, poživačnou, anarchickou a bezdětnou společnost v rozkladu. Proti sobě dnes stojí západní svoboda a islámský řád. Možná jde o neřádnou svobodu a nesvobodný řád.
Odpověď Alexandra Tomského na dopis Petry Procházkové
Kdybychom se vzdali reflexe, vzdali bychom se vlastní identity. Proto se nemůžeme smířit s krvežíznivou teokracií v Iránu, se záměrným zabíjením nevinných, padni komu padni, ani sebevražednými útoky nebo vraždami žen z uražené cti apod. Alexandr Tomský odpovídá na dopis Petry Procházkové.
Potíže s určením a hierarchizací evropských civilizačních hodnot jsou značné. Především proto, že Evropy jsou hned dvě, Západ a Východ, Okcident a Orient, rozdělené dodnes schizmatickou hranicí z roku 1054 a celým miléniem odlišného politického a kulturního vývoje, přestože jsou obě dědictvím téže řeckořímské antiky a židovsko-křesťanského náboženství. Podobně nemůžeme považovat ani ibersko-americkou civilizaci zcela za evropskou, zatímco anglosaskou Ameriku stále ještě ano. Držme se tedy pro jednoduchost Západu.
Protože v hororovém panoptiku české politiky patří Zaorálkova milá a inteligentní tvář k oněm světlým výjimkám, mám pocit, že to myslí dobře, že je možná zaslepen ctností, a to původně ryze individuální, křesťanskou ctností lásky, a proto zlo nechápe. První křesťané ručili pouze za sebe, kdežto i ty nejlepší vlády ručí za jiné, a proto, bohužel, musí proti zločincům uvnitř a iracionální moci vně někdy použít násilí. Chiméra světové rovnováhy je jako pacifismus, prostě chiméra. A její protagonista by měl být jako jediný křesťan předhozen lvům.
Ani masová revolta převážně arabské, muslimské mládeže v chudinských čtvrtích francouzských měst nepřivedla většinu komentátorů k rozumu. Za vším je třeba vidět jen sociální nerovnost a deprivaci, a pochopitelně nedostatečnou pomoc státu. Marxistického klišé třídní nenávisti se asi nikdy nezbavíme. Europolitická „korektnost“ ve svém boji proti národním státům zase hlásá multikulturalismus. Tedy Evropu regionů a etnických menšin jako princip evropské „národní“ identity a zároveň implikuje představu, že je tradiční evropská kultura špatná. Problém je však jinde. Muslimové neuznávají legitimitu světské vlády, a to nejen té naši, jakékoli vlády.
Vědět něco o konfuciánské či buddhistické civilizaci je jistě na místě. Americké africké, karibské a jihoamerické menšiny však svého Aristotela, Shakespeara ani J.S.Milla neměly, o římském právu ani nemluvě. Feministky zase prosadily studijní obor (gender studies), který hlásá, že mezi muži a ženami také vládne nelítostný, chtělo by se říct, pohlavní boj. Útok na kulturu začíná útokem na vzdělání. Za pět, deset let bude mít Čína a Indie třikrát tolik vzdělanců než naše euroatlantická civilizace a jejich vzdělanost bude zcela jistě normativní.
17 článků (2 stránky)