Oriana Fallaci světově proslulá italská novinářka a spisovatelka, autorka románů, rozhovorů s významnými politiky a státníky a reportáží z většiny stěžejních ozbrojených konfliktů druhé poloviny 20. století.Jako válečná zpravodajka působila například v zemích Blízkého východu, Latinské Ameriky, Vietnamu nebo třeba roku 1956 v Maďarsku. O.Fallaci se proslavila provokativně vedenými rozhovory s klíčovými osobnostmi své doby stejně jako odmítáním politické koreknosti ve vyjadřování.
Celá základní jednoduchá pravda o životě se dá shrnout do nadpisu tohoto článku. A nic na tom nezmění žádný křik rádoby humanistů, nebo multikulturalistických utopistů.
Mám zrušený účet na i-dnes, aneb jeden by si myslel, že máme aspoň jakous takous svobodu. Patrně v reakci na příspěvek v diskusi pod článkem pana Matušky mi byl zrušen účet, takže teď nemohu diskutovat a oponovat lidem, jako je on. Žádné vulgarity jsem se nedopustil.
Dobrá zpráva pro Nizozemí, pro Evropu, špatná zpráva pro sociální inženýry a multikulturní pomatence všech odstínů.
Vystupování proti tzv pozitivní diskriminaci (produktu kulturního terorismu nových marxistů) se posuzuje tak, že člověk je rasista. Zastáváte-li názor že ve společnosti existují role, které se pro ženy příliš nehodí, jste označen za sexistu. Jste-li přesvědčen o tom, že počet přistěhovalců je příliš vysoký, aby se udržela soudržnost společnosti, jste nativista a xenofob. Jste-li přesvědčen, že homosexualita není přirozená, jste homofob.
Politicky korektní odpověď zní, že všechna náboženství, nebo přinejmenším ony tři velké monoteistické víry, jsou lemována vražedností, možná na čas zkrocenou nebo utišenou, ale vždy přítomnou na jejich okraji.
Téměř všichni muslimové považují Korán za doslovnou a věčnou pravdu, včetně částí kde nabádá k násilí. Existují liberální muslimové, kteří chápou výzvy Koránu k boji jako výzvu k vedení duchovního boje proti hříchu a pochybení, ale je těžké je nalézt.
Nemožnost přirozeného chování mezi muži a ženami a přísné omezování životů mužů a žen dokonce často způsobuje nutnost psychiatrického léčení místních dívek a žen (těch bohatších samozřejmě) a děje se většinou v zahraničí, v Evropě nebo ve Spojených Státech. Tyto dívky si vypěstovaly jakousi fóbii z mužů, muž = nepřítel.
Poslední dobou se množí případy muslimů a jejich užitečných idiotů, kteří se snaží sdělit ženám, jak je islám vůči nim laskavý, spravedlivý, pokrokový, nediskriminující a přivětivý, a jaký je to ráj. Muslimové jim však nikdy neřeknou, kde takový ráj najdou, ani jestli vůbec existuje. Abychom těmto zprávám, které píšou matkám, sestrám, a ženám po celém světě dodali důvěryhodnosti, potřebujeme skutečný důkaz toho, kde lze v islámském světě nalézt takovéto zacházení se ženami. Podívejme se tedy, co čeká na ženy v jednom z rájů islámu, Íránu.
Thomasi Pellowovi bylo 11 let, když ho jeho strýc Francis vzal na jeho první plavbu po moři, obchodní cestu z Cornwallu do Janova. Netušil, že je to začátek jeho 23 let trvajícího muslimského otroctví.
Islám je silně proti-ženský. Islám je prvotní příčinou utiskování muslimských žen a zůstává hlavní překážkou ve zlepšení jejich postavení . Islám vždy považoval ženy za bytosti ve všech směrech méněcenné: fyzicky, duševně i morálně. Tento negativní pohled je božsky ustanoven v Koránu, doložen v hadíthech a potvrzen v komentářích teologů, strážců muslimského dogmatu a hlouposti.