"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)
"Všichni mají právo svobodně vyjádřit své mínění takovým způsobem, který se neprotiví šárii." (Deklarace lidských práv, Káhira, 1990)
"Ženy jsou satanův nástroj proti mužům; proto musí být zahaleny od hlavy k patě, i když jsou pohromadě jen se ženami." (Raed Hlayel)
"Celá Umma má povinnost se hněvat a povstat, aby ukázala svůj vztek. Vztek je nutný. Nejsme žádný národ oslů. Jsme národ lvů." (Yussef al-Qaradavi)
"Bratři, vede se válka proti islámu. Chopte se svých mečů. Kde jsou vaše zbraně? Vaši nepřátelé zdupali Proroka. Povstaňte!" (Badr Bin Nadel al Mashari, imám v Rijádu)
"Muslimové celého světa, bezprávní této země, povstaňte! Vybojujte drápy a zuby své právo, nebojte se řevu velmocí!
Sjednoťte se pod pyšným praporem islámu a zaveďte jeho vládu...!" (Testament ajatolláha Chomejního)
"Korán se vydatně věnuje podbřišku muže, jeho sexuálním rozkoším a povinnosti žen, uspokojovat manželovy potřeby. Pro dobré muslimy a islámské
mučedníky má korán připraveny panenské hurisky nepomíjivé krásy a mládí; po každém koitu znovu nabydou panenství. Pro muže to znamená uskutečnění
fantasmatu nikdy nekončícího orgasmu a konec strachu před předčasnou ejakulací? Ptám se, jestli tyto sliby nejsou důvodem víry ve svatost koránu. Který
muž nezná tyhle sny? Stačí jim věřit..." (Chahdortt Djavan, Paříž, 2003)
"Ozbrojený boj proti okupantům Palestiny není jen právem muslimů, ale je přímo povinností všech muslimů." (Jusuf al Qaradawi)
"Žít v islámské republice je jako spát s mužem, k němuž cítíš hnus: představuješ si, že jsi docela jinde." (Azar Nafisiová, profesorka anglické literatury)
"Nic nemluví pro evropský reformovaný islám. Existuje jen jeden islám - onen Muhammada a Koránu. Čirý islám je životu nebezpečný.
Nejstrašnější je zde útisk žen..." (Ayaan Hirsi Aliová)
"We must be open and tolerant towards Islam and Muslims because when we become a minority, they will be so towards us." (Jens Orback, švédský ministr)
"Multikulturalismus je zdvořilé ustupování roztahovačnému hostu, který vás postupně vytěsňuje z vašeho příbytku." (zavražděný holandský režisér
Theo van Gogh o multikulturalismu)
Jedenáctého ledna 2013 Francie rozpoutala operaci SERVAL, vojenskou intervenci v Mali na podporu zákonné vlády, bránící se extrémistům seskupených v organizaci « Al-Kajda v islámském Maghrebu ». Francie vyslala do Mali zatím nějakých 3 500 vojáků. Vládě Mali vojensky pomáhají i další africké země: Niger, Čad, Burkina Faso, Togo. Je třeba dobře chápat o co v tomto konfliktu jde.
Operace « Sloup mraků », odehrávající se od 14. do 21.listopadu 2012, majicí za cíl zamezit bombardování raketami z Gazy izraelských měst a vesnic, a pak hlasování v OSN 29. listopadu 2012, zase přitáhly pozornost k arabsko-izraelskému konfliktu. A vůbec k oblasti Středního východu. Napětí mezi ĺránem a těmi, kteří se obávají jeho připravované nukleární zbraně, pokračující občanská válka v Sýrii, do které budou možná brzy zataženy další mocnosti, to všechno nás nutí uvažovat o problémech této části světa.
Přetiskujeme dopis našeho spolupracovníka Martin Janečka, který pobýval v izraelském Aškelonu právě v době vojenského konfliktu mezi Izraelem a Gazou.
Situace v Sýrii se vyhrocuje do stále dramatičtějších forem a Evropané si často kladou otázku, jak na ní mají reagovat. Francouzský konzervativní deník Le Figaro uveřejnil 17. července úvodník, končící větou : »Svržení Bašara El-Asada je morální povinností, ale vyhnout se tomu, že bude předána další země džihadistům, je stejnou povinností. »
Čtrnáctý červenec je výročím pádu Bastilly, začátku Velké francouzské revoluce. Mgr. Jean-Marie Lustiger, který byl pařížským arcibiskupem v letech 1981-2005, řekl že strůjci této revoluce byli duchovními předky jak komunistů, tak nacistů. Co se týče komunistů, je to snadné pochopit. Komunisté se sami hlásili k tomuto dědictví. Nacisté se k němu rozhodně nehlásili. Přesto měl arcibiskup pravdu. Francouzská revoluce vážně porušila sílu křesťanského universalismu.
V jednom z posledních článků jsem se zmiňoval o Češích, kteří neznají Střední vychod. Já sám jsem procestoval islámský svět od Maroka až po Malajsko. Přesto ale neříkám, že ho skutečně znám. Tak na příklad teprve nyní jsem se náhodou dočetl, že Karáčí, největší město Pákistánu, má dnes osmnáct miliónů obyvatel. Skoro dvakrát tolik, nežli celá Česká republika! To ilustruje obrovskou demografickou explozi, která se už dlouho odehrává v muslimském světě.
Sladká Francie hořkne čím dál, tím víc. Vzpomínám si ještě, jak jsem sem přijel v roce 1965 jako mladý muž. Obdržel jsem zde status politického uprchlíka a malé stipendium. Mohl jsem tedy studovat na vysoké škole, k čemuž mě před tím komunisté z « kádrových důvodů » nedoporučili.
NejnovějšíNejčtenějšíNejlépe hodnocené
Autor: Milan Šupa | Publikováno: 22.5.2013
Autor: main main | Publikováno: 20.5.2013
Autor: Ian Albénitz | Publikováno: 16.5.2013
Autor: Esmeralda Zlopočasná | Publikováno: 5.5.2013
Autor: Esmeralda Zlopočasná | Publikováno: 7.5.2013
Autor: Ian Albénitz | Publikováno: 27.4.2013
Autor: Esmeralda Zlopočasná | Publikováno: 7.5.2013
Autor: Esmeralda Zlopočasná | Publikováno: 5.5.2013
Autor: Ian Albénitz | Publikováno: 27.4.2013
Od konce května do začátku července jsem pobýval v Izraeli a nyní jsem opět ve Francii. V obou zemích jsem udělal určité postřehy, o které bych se rád podělil s našimi čtenáři. Snad bych měl ale nejdříve říci, co vlastně v těch zemích hledám. Aniž bych se domníval, že moje osobní osudy by musely někoho zajímat, tak snad přece jenom trochu vysvětlují moje názory a pozice.
Ze Středního východu nám poslední dobou přicházejí pouze samé špatné zprávy. Především Egypt, se zvolením Mohameda Morsiho, kandidáta strany Svoboda a Spravedlnost, představující Muslimské bratrstvo, za prezidenta republiky, se dostává čím dál tím víc do moci islámských extrémistů. V Sýrii zuří občanská válka, která nyní hrozí přejít do konfliktu s Tureckem, ne-li do nějaké ještě větší mezinárodní ozbrojené konfrontace.
Francouzská pravice nebyla schopna překonat své vnitřní rozpory. Marina Le Penová, která se v prvním kole umístila na třetím místě s osmnácti procenty hlasů, před druhým kolem opakovala, že si nebudou vybírat mezi dvěma představiteli mezinárodních financí. Zjevně se těšila z malého úspěchu Sarkozyho a předem představuje svou stranu jako budoucí čelnou sílu opozice.
Česká sekce organizace „Křesťanská mezinárodní solidarita“ uveřejnila v čísle 2 /2012 svého Zpravodaje několik článků, týkajících se situace na Blízkém Východě.
Co je možné říci k těmto tragickým událostem? Za prvé, snad můžeme doufat, že konečně otevřou oči všichni ti, kteří popírají nebezpečí islámu. Francouzský prezident Sarkozy, poté co se zúčastnil pohřbu zavražděných vojáků a zádušní bohoslužby v pařížské synagoze za oběti židovské školy (které byly pohřbeny v Izraeli, za přítomnosti francouzského ministra zahraničí), prohlásil, že bude třeba vytvořit zákony, podle kterých pobyt v islámských výcvikových táborech bude už sám o sobě trestným činem, tak jako sledování štvavých islámských pořadů na internetu.
V posledních dnech února jsme se dozvěděli, že ve Francii Ústavní soud odmítl schválit nový zákon, prohlašující, že popírání genocidy je trestným činem. Podle Ústavního soudu, takový zákon by byl v protikladu s projevem svobody smýšlení a porušoval by tedy zásady, zaručované ústavou.
Někdo možná autorovi vytkne příliš jednostranný pohled na islámský svět. Ale princip spravedlnosti je, že každá strana má svého advokáta, který hledá všechny argumenty v její prospěch. A soudce, poté co slyšel a uvážil argumenty obou stran, rozhodne. V dnešní Evropě islamistům advokáti nechybějí. Ať je mi tedy dovoleno se improvizovat obhájcem té druhé strany. A veřejné mínění bude samozřejmě hrát roli soudce.
Aby si Evropané plně uvědomili závažnost hrozby, kterou představuje islámský totalitarismus, musí se oprostit od určitých předsudků a koncepcí, které jsou jim systematicky vnucovány. Dnes existují velmi silné skupiny, které vyžadují volný pohyb zboží, kapitálu a pracovních sil na celosvětové úrovni. Jakákoli národnostní nebo náboženská identita se jim jeví jako překážka tohoto volného pohybu. Snaží se jí tedy odsuzovat ve jménu nadnárodní a laické společnosti.
76 článků (6 stránek)