"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)
"Všichni mají právo svobodně vyjádřit své mínění takovým způsobem, který se neprotiví šárii." (Deklarace lidských práv, Káhira, 1990)
"Ženy jsou satanův nástroj proti mužům; proto musí být zahaleny od hlavy k patě, i když jsou pohromadě jen se ženami." (Raed Hlayel)
"Celá Umma má povinnost se hněvat a povstat, aby ukázala svůj vztek. Vztek je nutný. Nejsme žádný národ oslů. Jsme národ lvů." (Yussef al-Qaradavi)
"Bratři, vede se válka proti islámu. Chopte se svých mečů. Kde jsou vaše zbraně? Vaši nepřátelé zdupali Proroka. Povstaňte!" (Badr Bin Nadel al Mashari, imám v Rijádu)
"Muslimové celého světa, bezprávní této země, povstaňte! Vybojujte drápy a zuby své právo, nebojte se řevu velmocí!
Sjednoťte se pod pyšným praporem islámu a zaveďte jeho vládu...!" (Testament ajatolláha Chomejního)
"Korán se vydatně věnuje podbřišku muže, jeho sexuálním rozkoším a povinnosti žen, uspokojovat manželovy potřeby. Pro dobré muslimy a islámské
mučedníky má korán připraveny panenské hurisky nepomíjivé krásy a mládí; po každém koitu znovu nabydou panenství. Pro muže to znamená uskutečnění
fantasmatu nikdy nekončícího orgasmu a konec strachu před předčasnou ejakulací? Ptám se, jestli tyto sliby nejsou důvodem víry ve svatost koránu. Který
muž nezná tyhle sny? Stačí jim věřit..." (Chahdortt Djavan, Paříž, 2003)
"Ozbrojený boj proti okupantům Palestiny není jen právem muslimů, ale je přímo povinností všech muslimů." (Jusuf al Qaradawi)
"Žít v islámské republice je jako spát s mužem, k němuž cítíš hnus: představuješ si, že jsi docela jinde." (Azar Nafisiová, profesorka anglické literatury)
"Nic nemluví pro evropský reformovaný islám. Existuje jen jeden islám - onen Muhammada a Koránu. Čirý islám je životu nebezpečný.
Nejstrašnější je zde útisk žen..." (Ayaan Hirsi Aliová)
"We must be open and tolerant towards Islam and Muslims because when we become a minority, they will be so towards us." (Jens Orback, švédský ministr)
"Multikulturalismus je zdvořilé ustupování roztahovačnému hostu, který vás postupně vytěsňuje z vašeho příbytku." (zavražděný holandský režisér
Theo van Gogh o multikulturalismu)
Francouzská pravice nebyla schopna překonat své vnitřní rozpory. Marina Le Penová, která se v prvním kole umístila na třetím místě s osmnácti procenty hlasů, před druhým kolem opakovala, že si nebudou vybírat mezi dvěma představiteli mezinárodních financí. Zjevně se těšila z malého úspěchu Sarkozyho a předem představuje svou stranu jako budoucí čelnou sílu opozice.
Česká sekce organizace „Křesťanská mezinárodní solidarita“ uveřejnila v čísle 2 /2012 svého Zpravodaje několik článků, týkajících se situace na Blízkém Východě.
Co je možné říci k těmto tragickým událostem? Za prvé, snad můžeme doufat, že konečně otevřou oči všichni ti, kteří popírají nebezpečí islámu. Francouzský prezident Sarkozy, poté co se zúčastnil pohřbu zavražděných vojáků a zádušní bohoslužby v pařížské synagoze za oběti židovské školy (které byly pohřbeny v Izraeli, za přítomnosti francouzského ministra zahraničí), prohlásil, že bude třeba vytvořit zákony, podle kterých pobyt v islámských výcvikových táborech bude už sám o sobě trestným činem, tak jako sledování štvavých islámských pořadů na internetu.
V posledních dnech února jsme se dozvěděli, že ve Francii Ústavní soud odmítl schválit nový zákon, prohlašující, že popírání genocidy je trestným činem. Podle Ústavního soudu, takový zákon by byl v protikladu s projevem svobody smýšlení a porušoval by tedy zásady, zaručované ústavou.
Někdo možná autorovi vytkne příliš jednostranný pohled na islámský svět. Ale princip spravedlnosti je, že každá strana má svého advokáta, který hledá všechny argumenty v její prospěch. A soudce, poté co slyšel a uvážil argumenty obou stran, rozhodne. V dnešní Evropě islamistům advokáti nechybějí. Ať je mi tedy dovoleno se improvizovat obhájcem té druhé strany. A veřejné mínění bude samozřejmě hrát roli soudce.
Aby si Evropané plně uvědomili závažnost hrozby, kterou představuje islámský totalitarismus, musí se oprostit od určitých předsudků a koncepcí, které jsou jim systematicky vnucovány. Dnes existují velmi silné skupiny, které vyžadují volný pohyb zboží, kapitálu a pracovních sil na celosvětové úrovni. Jakákoli národnostní nebo náboženská identita se jim jeví jako překážka tohoto volného pohybu. Snaží se jí tedy odsuzovat ve jménu nadnárodní a laické společnosti.
V muslimském světě se násilí a brutalita ovšem nevyskytují pouze na společenském vrcholu. Snad mohu uvézt pár osobních vzpomínek. Narozený v Praze v r. 1942, odešel jsem na Západ v r. 1964. V r. 1969 jsem byl poprvé v jedné muslimské zemi, v Maroku. Pobyl jsem tam tehdy asi dva nebo tři týdny. Během tohoto krátkého pobytu jsem zahlédl scény, jimž podobné jsem nikdy neviděl v Evropě, ani na té jedné, ani na té druhé straně železné opony.
NejnovějšíNejčtenějšíNejlépe hodnocené
Autor: Milan Šupa | Publikováno: 25.5.2012
Autor: valentin kusák | Publikováno: 24.5.2012
Autor: valentin kusák | Publikováno: 22.5.2012
Autor: joan.j joan.j | Publikováno: 30.4.2012
Autor: valentin kusák | Publikováno: 18.5.2012
Autor: Esmeralda Zlopočasná | Publikováno: 27.4.2012
Autor: joan.j joan.j | Publikováno: 14.5.2012
Autor: valentin kusák | Publikováno: 18.5.2012
Autor: Václav Prokůpek | Publikováno: 16.5.2012
Ti, kdo se zajímají o historii, se dnes nemohou vyhnout srovnávání současné situace se situací třicátých let dvacátého století. Ne že by se zcela podobaly jedna druhé, ale určité společné rysy nelze nevidět.
Desetiletí amerického úsilí bylo konečně korunováno úspěchem. V noci z 1. na 2. května 2011 se světem roznesla zpráva, že Usáma bin Ládin, nejhledanější zločinec světa byl konečně dopaden a zabit.
Opoziční síly byly jistě povzbuzeny úspěchem opozice v Tunisku a v Egyptě. Ale začátek demonstrací v Libyi byl spojen se zcela domácí událostí, která sama dobře charakterizuje režim Muammara Kaddáfího.
Francouzský časopis „France-Israël Information“ uveřejnil ve svém čísle z dubna 2010 překlad článku „If Israel goes down, we all go down“(Jestliže Izrael padne, my všichni padneme), jehož autorem je José-María Aznar. Článek byl uveřejněn v lednu v londýnském listě Times. Jeho autor byl ministerským předsedou Španělska v letech 1996 – 2004.
Na našem serveru se málokdy zmiňujeme o problémech islámu v Rusku. Je faktem, že od pádu komunistického režimu, vazby s Ruskem se velmi uvolnily a že české země se orientují jednoznačně k Západu. Rusko ale zůstává světovou velmocí a jeho vývoj nám nemůže být lhostejný. Silné zvýšení cen surovin jako nafta a zemní plyn umožňuje dnešnímu Rusku hrát znovu důležitou roli.
Víc než kdy jindy, dnes, na počátku 21. století, Střední Východ je uzavřen v krizích, ze kterých není schopen vyjít a které unikají porozumění specialistů i světového veřejného mínění. Je arabský svět souzen žít v násilí, pod jhem autoritativních režimů? Afrika, která poznala otrokářství, kolonialismus, umělé hranice, národnostní a kmenové rozdělení, dnes prožívá povzbuzující zkušenost politického a hospodářského rozvoje, i když tak mnoho ještě bude třeba udělat. Proč tedy tato paralyzující nehybnost arabského světa?
Francouzský politolog Denis Tillinac nedávno napsal, že prezident Nicolas Sarkozy « ...rychle pochopil, že islamismus se stane jedinou alternativou světového kapitalismu. »
Naši čtenáři, především ovšem ti starší, si ještě dobře pamatují jak Yaser Arafat se objímal s Brežněvem, jak komunistické Československo vyzbrojovalo a vycvičovalo armády Egypta, Sýrie, Iráku, Libye i jiných arabských zemí. To všechno bylo součástí “proti-imperialistického boje,” hledání spojenectví se silami nepřátelskými západním demokraciím.
67 článků (5 stránek)