"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Muslimové ve Francii. Problémy a perspektivy

Autor: Redakce | Publikováno: 10.5.2007 | Rubrika: Evropa
Ilustrace

Ve Francii dnes žije zhruba pět milionů muslimů – tvoří okolo 8 % populace – což je nejvíce ze západoevropských zemí. Většina z nich přišla do Francie ze severu černého kontinentu a subsaharské Afriky v šedesátých letech 20. století v době dekolonizace. Tuto vlnu muslimských přistěhovalců tvořili zejména Alžířané (následováni Maročany a Tunisany) - Alžírsko bylo totiž integrální součástí Francouzské republiky až do vyhlášení samostatnosti v roce 1962 a jeho obyvatelé, pokud se tak rozhodli, automaticky získali francouzské občanství.

Další muslimové začali do země galského kohouta přibývat s otevřením Evropy po roce 1989. Tentokrát šlo zejména o Palestince a Araby z Blízkého východu. V současné době má přibližně 60 % přistěhovalců z arabských zemí ve Francii občanství.

Základní motivy odchodu do Francie byly stejné pro obě vlny přistěhovalců: ve Francii hledají tito lidé práci a lepší život. Imigranty z 90. let přitahovalo také zázemí, které tu jejich předchůdci vytvořili – ve Francii je téměř dva tisíce mešit, zájmy muslimů tu reprezentují Francouzská rada islámského kultu či radikálnější Sdružení islámských organizací ve Francii (UOIF), náboženská svoboda je zaručena a řadě lidí jistě imponuje také tradičně proarabská zahraniční politika Francie.

S přistěhovalci ze třetího světa se pojí v současnosti hlavně sociální problémy. Zpravidla jde o nekvalifikované lidi s minimální znalostí jazyka, kteří ve Francii hledají práci. Soustřeďují se v dělnických čtvrtích na okrajích velkých měst, kde lze levně bydlet. Kromě panelákovitých ubytoven tu však není nic, často chybějí základní služby jako školy, hřiště, nemocnice či obchody a především: není tu práce. Nezaměstnanost v těchto sociálních a rasových ghettech dosahuje 30-50 %, průměr Francie je přitom 10 %, a vyšší je také kriminalita. Nejhorší situace je v pařížském regionu. Do čtvrtí jako Seine-Saint-Denis se bojí po setmění přijet sanitka bez policejního doprovodu, veřejný prostor ovládají gangy mladých Arabů, kteří v lepším případě zapalují auta, v tom horším podnikají organizované nájezdy například na obchody v metropoli. Lidé žijící v chudinských čtvrtích tak na sebe uvalují určité stigma: bydlí na špatné adrese a mají špatné vzdělání, takže si hůře shánějí zaměstnání. Čím těžší však je získat práci, tím obtížnější je vymanit se z bludného kruhu poflakování a frustrace z osobního neúspěchu.

Mezi sociální mizérií a náboženským radikalismem – v tomto případě islámským fundamentalismem – však zřejmě není přímá úměrnost. Zapalování synagog a vykřikování propalestinských hesel na fotbalových stadionech mají na svědomí většinou mladí muslimové ze zmíněných periferií, nejde tu však podle všeho o žádnou organizovanou skupinu. Francouzští odborníci se shodují, že jejich útoky jsou výsledek předměstské kriminality, spojené s nenávistí vůči Židům, kterých žije ve Francii také nejvíce ze západní Evropy – okolo 600 000. Jedná se tedy spíše o politizaci kriminality, než kriminalizaci ideologického boje.

Nicméně někteří mladí muslimové, hnáni komplexem z neúspěchu v cizím prostředí, mají tendenci sdružovat se do malých komunit uvnitř čtvrti okolo jedné mešity a zpravidla charismatického lídra. Tito lidé, mají-li přirozený sklon k radikalismu, jsou jednoduše manipulovatelní a mohou být nebezpeční, neboť se nemusí zastavit ani před teroristickými akcemi, je-li jejich vůdce náboženský fanatik. Stává se také, že se muslimské rodiny v určité čtvrti rozhodnou žít jen pospolu podle náboženských tradic a v duchu práva šárí´a, aniž by usilovaly o jakýkoli kontakt s okolím (důvody jsou tu stále stejné: rozčarování z nového života a setkání s vlivným islámským kazatelem). Ignorují zákony francouzského republikánského zřízení a chovají se jako sekta. Nemají sice na stát zvláštní požadavky – například neusilují o vlastní náboženské školy –, ale totálně odmítají integraci. Jedná se o takzvanou komunitarizaci společnosti.

Tento trend zatím není nijak dominantní, ale je tu. A ačkoliv nelze říct, že úměrně s přibýváním muslimů ve Francii narůstá na síle islámský fundamentalismus, komunitarismus muslimů se může stát jeho živnou půdou.

 

kš, Roš Chodeš 2003/10 

http://www.holocaust.cz/cz2/resources/ros_chodes/ros_chodes 

název redakce

10274 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení
reklama

Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

Eurabia.cz

Výzva ISIS k pomstě za útok dodávkou před londýnskou mešitou – na mušce policistéPrůzkum: Většina Evropanů chce zastavení muslimské imigracePolský vicepremiér: Imigrační politika EU je cestou do propasti. Bylo očividné, že přinese terorizmusČeští multikulturní Čurdové mají pobočku gestapa na Fakultě výtvarných uměníAnketa: Je smysluplný požadavek uzavřít imigrantům cestu přes Středozemní moře?

ePortal.cz

Zasvěcený expert promlouvá o Evropské komise a jejích uprchlických kvótách. Půjdou z toho na vás mdlobyMocná neziskovka Člověk v tísni čelí vážnému obvinění. Pokud by to byla pravda, tak se máme na co těšit

euPortal.cz

Jenom pro otrlé a milovníky perverze! Vrásčité sluníčkářky sexuálně zneužívají uprchlické zajíčky. Zde foto i videoTito lidí způsobili, že bydlení je tak drahé

FreeGlobe.cz

Imigrant, který na Facebooku vysílal hromadné znásilnění tzv. bílé děvky, byl propuštěn... Strašně se nudí (+ foto)Evropa se chvěje pod náporem imigrantů. Ale vůdcové EU chtějí otevřít hranice. Proč?

Nezdravi.cz

Čím víc jíš, tím víc hubneš! Potraviny se zápornými kaloriemiStále více lidí z velkých měst trpí psychózou. Proč?

euServer.cz

Připomenu jen pár přezdívek, kterými ho náš lid podaroval... Zvorálek, Zadolárek, oranžový Schwarzenberg...Stačí, že živíme cikány. Ještě hordy migrantů? Bělobrádek a Herman nás klidně prodají Němcům. Sobotka udělal z ČSSD blbce. Bartoška a Štěpánová jsou komedianti. Doubrava udeřil

ParlamentniListy.cz

VIDEO, jaké jinde neuvidíte. Zeman blahopřál nejlepšímu spolupracovníkovi svého života a přitom vyprávěl o novinářích ještě horší věci, než na veřejnostiPane Macrone, my padesát let vzdorovali Moskvě. Jste pan Nikdo, vás se fakt nelekneme, vzkazuje Ondřej Neff
Články autora