"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Arabista Zdeněk Müller: Doslov ke knize Roberta Spencera „Islám bez závoje

Autor: Zdeněk Müller | Publikováno: 30.11.2006 | Rubrika: Recenze
Ilustrace

Spisovatel Salman Rushdie zveřejnil po atentátech spáchaných 11. září 2001 ve Spojených státech článek v listu New York Times, v němž reagoval na názor, vyjadřovaný tehdy lapidární větou: „To nemá co dělat s islámem“. Rushdie oponoval a píše: „Řada politických představitelů ve světě opakuje tuto frázi, z části proto, aby se předešlo pronásledování nevinných muslimů na Západě … Takové dementování je však šité horkou jehlou a je velice nepřesné. Kdyby to opravdu nemělo co dělat s islámem, proč se v celém muslimském světě manifestovalo na podporu Usámy bin Ládina a al-Káidy? … Samozřejmě, že to má co dělat s islámem. V jakém smyslu, to je třeba si nyní vyjasnit“.

Islám je obrazně řečeno stavbou o třech podlažích. To nejspodnější představuje korán, druhým je zbožná tradice čili výroky a skutky proroka islámu, shrnuté v tzv. sunně, a třetím je muslimské právo, tzv. fiqh. Všechna tři podlaží jsou propojena a vysílají stejné signály. Co si muslim přečte v koránu, k tomu najde v sunně odpovídající příklad ilustrovaný výrokem či skutkem islámského proroka a v muslimském právu pak příslušné nařízení. Všechny tyto základní texty se chápou jako nadčasové a platné vždy a všude. Seznámit se dokonale s textem koránu, sunny a fiqhu zvládnou po mnohaletém úsilí jen islámští učenci (ulamá) . Zbožný muslim má sice jisté vědomí tradic, ale nikdy přesně neví, v jaké podobě se ten či onen příkaz a zákaz nachází v koránu, sunně nebo fiqhu. To, co se zpravidla označuje jako kultura islámu, pak drtivá většina muslimů spíše nasává, než aby si to osvojovala nějak soustavným intelektuálním úsilím.

Taková nesoustavná a útržkovitá „kultura islámu“ nemá mnoho společného s arabsko-muslimskou civilizací, známou z minulosti. Ta byla nadto především směsicí civilizačních přínosů porobených národů jako byli Byzantinci a Peršané. Jinak řečeno, umění a věda, které prosperovaly v 8.-13. století na územích, dobytých muslimy během necelého století arabských výbojů v 7. a počátkem 8.století a táhnoucích se na obrovském prostoru mezi španělskou Saragozou a středoasijským Samarkandem, byly z velké části cizí ryzímu islámu Arabů, pěstovanému v 7. století v Medíně. Pokud arabsko-muslimská civilizace spočívala na helénsko-íránských základech, pak základem islámské kultury bylo vždy jen islámské právo, vycházející výhradně z koránu a sunny.

A muslimské právo, to je především rozsáhlý katalog toho, co muslim a ještě víc pak muslimka dělat nesmějí a co mají výslovně zakázáno. Ženě nesmějí být vidět na veřejnosti vlasy, holé ruce, nohy odshora dolu, nesmí se milovat před svatbou, uzavírat sňatek s jinověrcem, nosit kalhoty, paruku, uchylovat se k magii a nechat si věštit budoucnost. Muž se má chránit před homosexualitou, nesmí nosit ženské oděvy, dělat sochy nebo portrétovat, odívat se do hedvábí, nosit šperky ze zlata, hrát na hudební nástroje, věnovat se hazardním hrám, provozovat magii, půjčovat peníze se ziskem, nabízet úvěry nebo pojištění. A samozřejmě, že nikdo z muslimů nesmí zesměšňovat islám, rouhat se, cizoložit, křivě svědčit, krást, podvádět, loupit, zříkat se muslimské víry, nosit kříž, pít alkohol, jíst vepřové maso a maso zvířat, jež nebyla rituálně poražena. Ve výčtu zákazů by bylo možné pokračovat. Podle některých islámských právníků je takových zákazů sedmdesát, podle jiných daleko více. Taková hra na „smíš-nesmíš“ je možná z dálky zábavná, ale pokud se některá morální a právní nařízení začnou brát důsledně, může to končit sekáním rukou, případně nohou, bičováním, případně kamenováním, a fatwami s doporučením zabíjet.

Zcela právem se tedy americký religionista Robert Spencer, specialista na moderní a politický islám, džihád a terorismus, ředitel www.jihadwatch.org, a kromě Islámu pod závojem autor několika dalších knih o náboženství muslimů, může ptát, proč korán, o němž jsou mnozí přesvědčeni, ať už jsou muslimy nebo nikoliv, že se jedná o „soucitné boží slovo, vyzývající k odpuštění a mírumilovnosti, platné nadčasově a pro všechny“, je plné veršů o odplatě a zabíjení? Proč volá po tělesných trestech? Proč připouští mnohoženství a zapuzování žen? Proč dělá takové rozdíly mezi mužem a ženou, pokud jde o dědictví a váhu svědectví? Proč dává muži právo udeřit ženu, byť v nejzazším případě? Proč jsou v něm verše předepisující ženám, jak se oblékat? Proč obsahuje súru 8 o válečné kořisti a jejím dělení? Proč množství verše známkující Židy jako úhlavní nepřátele?

Zákazové, příkazové a celkově nelidsky vyznívající koránské verše by asi byly vnímány jinak, kdyby se muslimové nebáli přiznat si, že korán má historický kontext a že se v něm odrážejí poměry doby, v níž se islám zrodil. Tehdy se menšinová muslimská obec musela bránit nepřátelské většině a logicky trpěla sektářskou křečovitostí, nedůtklivostí a vznětlivostí. Ale takový historický výklad je v zásadě nepřípustný a tak všichni muslimové, včetně těch nejumírněnějších, dodnes čtou raně středověké předpisy a příkazy a protože jsou ji prezentovány jako nezměnitelné, usuzují, že správným muslimem je ten, kdo středověká nařízení brání a dodržuje.

Příkazy a předpisy, jenž jsou v jasném rozporu s moderní dobou, nejsou výmyslem dnešních muslimských fanatiků. Jsou bohužel integrální součástí základních textů islámské věrouky. Středověk pokládal za normální upalovat heretiky na hranici a dnešní muslimský tradicionalista a integrita, který požaduje držet se doslova základních textů, nemá daleko k takové středověké mentalitě. „Řeč zastánců islamismu a islámského integrismus je smrtící“, píše Latifa Ben Masourová v knize Muslimští bratři, krutí bratři. Ale tito kritizovaní radikálové vycházejí zcela průkazně jen ze základních textů islámu. Proč muslimští intelektuálové jsou tak slepí a nevidí, že jejich „Posvátný Korán“ a příklad jejich „Vznešeného Proroka“ představují základnu chování těch, kterým vyčítají fanatismus a pokládají je za „kruté bratry“?

Robert Spencer napsal knihu Islám pod závojem jako reakci na atentáty 11. září 2001. Jak sám přiznává, činil tak „ve snaze korigovat některé běžně rozšířené omyly“, především předsudek o „mírumilovnosti islámu“ a názor na euroatlantickém Západě hojně rozšířený, že „islám za to nemůže“. Spencerova kritika islámu prohlubuje a vyostřuje názorový směr, vycházející ze Střetu civilizací amerického politologa Samuela Huntingtona (česky: Huntington, S. P., Střet civilizací. Boj kultur a proměna světového řádu, Praha 2001). Autor kráčí rovněž v intencích Ibn Warraqovy eseje, jež volá po kritice islámu, aby nezůstal „v bezpečí ve své dogmatické, fanatické středověké pevnosti“ a požaduje po muslimech, aby „přiznali, že korán přispívá k násilí“ (česky: Ibn Waraq, Proč nejsem muslim, Praha 2005). Cíl Spencerova úsilí je přitom docela jasný: varovat před krátkozrakými ústupky muslimům a před „demografickým džihádem“, jenž bez náležitého protitlaku hrozí stát se prostředkem oslabení Západu, především Evropy, a nástrojem jejich rozvratu v duchu totalitní, netolerantní a paranoidní islámské minulosti.

Ať už se nám Spencerova teze o nebezpečných sklonech islámu zamlouvá či nikoliv, musíme přiznat, že dnes hojně praktikovaná politická a náboženská korektnost rozlišuje islám jako náboženství míru a tolerance a islamismus jako extrémistickou úchylku. Islamismus se pak označuje jako „nemoc islámu“ a skutečné islámské náboženství, jak se tvrdí, nemá nic společného s atentáty, které provádějí ve světě a nyní zejména v Iráku, muslimové. Není sporu o tom, že snaha odlišit islám a islamismus vychází většinou z dobré vůle nevyhrocovat dále napětí mezi muslimy a Západem a dávat najevo ochotu k dialogu.

Je ovšem otázkou, zda je to dobrá služba a to jak pro nás jako lidi Západu, tak pro muslimy. První poněkud nediskrétní dotaz ohledně islámu by mohl znít asi tak, zda jsou vyznavači islamismus „normálními“ muslimy, nebo zda jsou „úchylní“ nebo „nemocní“? Abdelwahhab Meddeb, autor knihy s názvem Nemoc islámu, na to odpovídá docela odvážně: „Doslovné čtení koránu nahrává islamistickému integrismu. Kdo chce, může nechat koránský text mluvit jen v úzce vymezeném rámci“. Jasněji řečeno, ten, kdo chce najít v koránu obhajobu válečnického či dokonce teroristického násilí, ten ji tam najde. Pokud mají dnes muslimové se svoji vírou problémy, pak to nepochybně souvisí především s tím, že se nemohou odtrhnout od doslovnosti základních textů islámu.

Islámští hlasatelé džihádu nejsou s ohledem na tradiční systém islámu žádnými heretiky. Požadují pouze, aby muslimové aplikovali doslova to, co je obsaženo v koránu a sunně. A je-li koránský text pokládán za věčný a nezměnitelný a pokud se navíc omezuje i rámec jeho interpretace, ať už ze zbožných důvodů nebo z nějaké politicky motivované kalkulace, sotva tomu může být jinak. V muslimském prostředí je koránský text tabuizován do té míry, že prostor pro rozumovou interpretaci zůstává velice úzký. K představě racionalistických filozofů, mu´tazilitů, kteří v 8. století nad věčností koránu postavili otazník, má dnešní muslimská většina daleko.

Ekonomické potíže, politická situace v muslimských zemích a především atentáty 11. září 2001 přivedly islám do kritické fáze. Také Západ konečně vidí nebezpečí. Jen mu uniká, kde leží podstata této hrozby, tvrdí Wafa Sultánová. V únoru 2006 se tato syrská lékařka, žijící dnes v emigraci v USA, odvážila v katarské televizi al-Džazíra oponovat egyptskému obhájci islámských praktik Ibrahímu al-Chúlímu a prohlásila, že islám povzbuzuje barbarství. „Američané se vydali do Iráku hledat atomové zbraně, ale pravou zbraní hromadného ničení představuje školství v islámských zemích. Islámská učení mění národy ve svá rukojmí“. Zbaven sebekontroly, zasažený do hloubky interpretačními krizemi a trpící absencí duchovní autority, upadl islám do zdivočelé podoby. Zastrašuje lidský rozum barbarstvím, oživuje středověkou mentalitu a mění se v ideologii zeleného fašismu.

Občas slyšíme, že je třeba přistupovat s pochopením ke kultuře, jež má odlišnou paměť a minulost než je naše a v níž náboženství dodnes hraje takovou roli, jakou jsme u nás poznali před dvěma nebo třemi stoletími. Neměli bychom prý zapomínat, že islámský letopočet je o šest století mladší než křesťanský, že v islámu renesance předcházela středověk nebo že renesance islámu skončila v době, kdy začal náš středověk a že první tiskárna se v arabsko-muslimském světě vznikla až v roce 1821 v Egyptě. Chápat druhého neznamená přijímat jeho pozici. Naše evropské a západní myšlenkové kategorie, náš systém společenských emocí a naše hodnoty nejsou ve světě jistě jediné. Ale existují pádné důvody, abychom se jich drželi, bránili je a neustupovali od nich.

Svět se dnes vlivem postupující ekonomické globalizace a na ní reagující kulturní balkanizace utváří do podoby jakési globální vesnice, v níž jsou všichni nuceni žít pohromadě. Jedná se o nesnadné soužití v jednom domě, kde se na každém patře mluví jiným jazykem. Aby nedošlo k osudnému zmatení jazyků, před nímž varuje biblický příběh o stavbě věže v Babylónu, je třeba reagovat. Měli bychom trvat jak na právu zuby nehty si bránit svoje patro, tak na kultivaci jisté zdvořilost mezi civilizacemi. Jako my respektujeme nařízení vstupovat do mešity bez obuvi, musejí muslimové, přijdou-li k nám, respektovat to, co my pokládáme za nedotknutelné, ať je to lidská bytost s jejími právy, rovnost mužů a žen či naše tragická zkušenost s holocaustem a Osvětimí.

Dnes i u nás, kde s islámem a muslimy nemáme historicky prakticky žádné zkušenosti, lze zaslechnout výroky typu islám je válečnické náboženství, islám předepisuje ženám nosit závoj, muslimové nemají rádi psi, islám zakazuje obrazy a sochy, islám je antimodernistický, islám nenávidí Západ, apod. Na těchto názorech je bohužel hodně pravdy, ale většinou se chápou jako pomluvy a veřejně se vyslovují málokdy. Někdy v tom hraje roli strach z odvety (výhrůžky adresované překladateli překazily francouzské vydání Spencerova Islámu pod závoje), jindy obava jít proti proudu, být označen za rasistu nebo politického extrémistu. Ve snaze neprovokovat muslimy i nemuslimy, kupříkladu zastánce křesťansko-muslimského dialogu, ponechávají se nepříjemné otázky související s islámem většinou stranou a ti, kteří o věci hodně vědí, raději mlčí.

Nelze donekonečna předstírat, že korán vyzývá jen k míru a toleranci a že prorok islámu nevolal po pomstě a neproléval krev. I za cenu rizika, že to bude šokovat, je třeba nalézt odvahu říci otevřeně, že integrismus, z něhož se živí islamismus, není jen dočasnou „nemocí islámu“, nýbrž že je jeho neoddělitelnou součástí. I kdyby se podařilo zadusit radikální islamismus, zastavit atentáty a všechny islamisty zavřít, vždy zůstane v muslimském společenství nějak přítomen integrismus jako přání naplňovat doslova to, co se píše v koránu a zbožné tradici.

Robert Spencer se nebál poukázat na ožehavá témata. Prochází textem koránu a islámskými tradicemi a pátrá v dějinách a současnosti muslimského světa, aby zjistil, proč současné nejrychleji rostoucí náboženství probouzí spíše fanatickou nenávist než moudrou smířlivost. Navíc se jeho nevelká a provokující kniha snaží poprat s nesnadnou otázkou, zda islám dokáže koexistovat s moderní sekularizovanou a pluralitní společností s tolerancí a svobodomyslně. Naděje existuje vždy, ale spoléhat jen na ni nestačí. Špatným rádcem je rovněž neznalost. Americký religionista tak přichází ke čtenáři nejen, aby varoval před naivitou a blahosklonností, ale i jako ten, kdo vyzývá k poznávání a četbě textů. Spencer není žádným propagandistou, jenž nabízí na trhu idejí hotovou pravdu, a ten, kdo v něm vidí jen ideologa islamofóbie, vydává především svědectví o své vlastní zaujatosti.

13. dubna 2006

publikováno s laskavým svolením autora

doslov ke knize Robert Spencera: “Islám bez závoje. Zneklidňující otázky o světově nejrychleji rostoucím náboženství”, nakladatelství Triton, Praha, 2006, 236 stran

možno objednat zde

Profil autora: Zdeněk Müller, český arabista

* 12. 2. 1947 Praha

V letech 1965-70 vystudoval Filozofickou fakultu UK v Praze, obor filozofie - arabština; pod vedením prof. K. Petráčka se zaměřil na sledování moderních myšlenkových a ideologických směrů v arabských zemích a na základě obhajoby doktorské práce Fuád Mursí a pojetí egyptské cesty k socialismu 1971 získal titul PhDr. v oboru filozofie. V letech 1971-75 absolvoval vědeckou aspiranturu v Orientálním ústavu ČSAV; 1973-74 byl vyslán na studijní pobyt na univerzitu v Damašku (Sýrie), jehož využil k přípravě kandidátské práci na téma Palestinské hnutí odporu. Roku 1978 mu byla udělena vědecká hodnost CSc. v oboru obecné dějiny.

Roku 1980 začal pracovat jako samostatný vědecký pracovník a zaměřil se na studium moderního a politického islámu. Roku 1985 byl pozván na Jordánskou univerzitu v Ammánu, kde přednášel a shromažďoval pramenný materiál.

Vyučoval arabštinu na Jazykové škole v Praze a později i na FF UK v kursu pro vojenské specialisty (1986-88). V prosinci 1989 byl zvolen ředitelem Orientálního ústavu a v této funkci setrval do 15. 9. 1991. Z OÚ odešel v lednu 1993 a od té doby pracuje jako nezávislý publicista a překladatel. Žije střídavě v Praze a Paříži a sleduje vývoj islamologických a arabistických studií ve světě. K této tématice se vrací v článcích pro kulturní a odborná periodika.

4785 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

Eurabia.cz

Exvelitel izraelské tajné služby Nativ Jakov Kedmi: " NATO již dávno měli rozpustit".Rakousko: více než 200 žadatelů o azyl požádalo o křestObyvatele česko-německého příhraničí by se měli začít bát nájezdů uprchlíků na česká koupalištěRůže súfismu v poušti islámu: Součást řešení, ne problému islámského světaPozor na nacisty a ČSSD! Proč chtějí odzbrojit evropské obyvatelstvo? Již Orwell řekl, že totalitní stát jednu věc udělat nemůže. Nemůže dát obyvatelům zbraně

ePortal.cz

Brexit je skvělý počin. Ještě je tu však jedna zásadní věcJe třeba deportovat všechny Brity a zachránit Honzu Čulíka

euPortal.cz

Brity prý přemluvil k odchodu z EU Putin. Kalousek má důkazy. A role Tomáše Halíka při Brexitu...Teď přijde czexit. Referenda o vystoupení z EU uvidíme v dalších zemích. EU je hrozbou pro mír. Juncker je opilec. A Rusko... Přední britský euroskeptik nám toto řekl o výsledcích referenda

FreeGlobe.cz

Bude nové referendum ohledně Brexitu?Střední Evropa: Potravinářské smetiště Západu. Náhražky a chemikálie vládnou supermarketům. Proč jsme se vzdali soběstačnosti?

Nezdravi.cz

70letá žena vypadá jako by měla třicet, odhaluje tajemství mladíAntibiotika: předem prohraný boj s přirozeným prostředím. “Superbacily” se konečně vynořily. Což takhle dát si česnek? Bakterie jsou schopné se (po)učit. Zdá se, že narozdíl od (některých) z nás

euServer.cz

Brexit – čí je to výhra a čí porážka? Je to v prvé řadě porážka Washingtonu. Současný odchod Britanie z EU může být předzvěstí odchodu dalších zemí z EU a jejího konečného rozpaduBritánie zvolila svobodu a nezávislost, hnijící, zkažený moloch EU se začal rozpadat – naděje na lepší budoucnost ještě existuje!

ParlamentniListy.cz

Petr Hájek po Brexitu varuje: Diktátoři jsou nepoučitelní. Bruselská obluda teď začne řádit s ještě větší silou. Hořký konec se ale blížíPetr Žantovský sledoval po britském referendu ČT a žasl: Totální zmatek a zoufalství. Oni si předtím vůbec nepřipouštěli, že by to mohlo nastat. To je profesionalita...
Články autora
Průzkum
Obáváte se, že na ME ve Francii udeří islámističtí teroristé? Pdle agentury AFP, pokud na fotbalové ME ve Francii udeří teroristé, šampionát skončí. Obáváte se, že na ME udeří islámističtí teroristé?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď