"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)
"Všichni mají právo svobodně vyjádřit své mínění takovým způsobem, který se neprotiví šárii." (Deklarace lidských práv, Káhira, 1990)
"Ženy jsou satanův nástroj proti mužům; proto musí být zahaleny od hlavy k patě, i když jsou pohromadě jen se ženami." (Raed Hlayel)
"Celá Umma má povinnost se hněvat a povstat, aby ukázala svůj vztek. Vztek je nutný. Nejsme žádný národ oslů. Jsme národ lvů." (Yussef al-Qaradavi)
"Bratři, vede se válka proti islámu. Chopte se svých mečů. Kde jsou vaše zbraně? Vaši nepřátelé zdupali Proroka. Povstaňte!" (Badr Bin Nadel al Mashari, imám v Rijádu)
"Muslimové celého světa, bezprávní této země, povstaňte! Vybojujte drápy a zuby své právo, nebojte se řevu velmocí!
Sjednoťte se pod pyšným praporem islámu a zaveďte jeho vládu...!" (Testament ajatolláha Chomejního)
"Korán se vydatně věnuje podbřišku muže, jeho sexuálním rozkoším a povinnosti žen, uspokojovat manželovy potřeby. Pro dobré muslimy a islámské
mučedníky má korán připraveny panenské hurisky nepomíjivé krásy a mládí; po každém koitu znovu nabydou panenství. Pro muže to znamená uskutečnění
fantasmatu nikdy nekončícího orgasmu a konec strachu před předčasnou ejakulací? Ptám se, jestli tyto sliby nejsou důvodem víry ve svatost koránu. Který
muž nezná tyhle sny? Stačí jim věřit..." (Chahdortt Djavan, Paříž, 2003)
"Ozbrojený boj proti okupantům Palestiny není jen právem muslimů, ale je přímo povinností všech muslimů." (Jusuf al Qaradawi)
"Žít v islámské republice je jako spát s mužem, k němuž cítíš hnus: představuješ si, že jsi docela jinde." (Azar Nafisiová, profesorka anglické literatury)
"Nic nemluví pro evropský reformovaný islám. Existuje jen jeden islám - onen Muhammada a Koránu. Čirý islám je životu nebezpečný.
Nejstrašnější je zde útisk žen..." (Ayaan Hirsi Aliová)
"We must be open and tolerant towards Islam and Muslims because when we become a minority, they will be so towards us." (Jens Orback, švédský ministr)
"Multikulturalismus je zdvořilé ustupování roztahovačnému hostu, který vás postupně vytěsňuje z vašeho příbytku." (zavražděný holandský režisér
Theo van Gogh o multikulturalismu)
Křesťanská menšina v Íránu
Írán je oficiálně islámskou republikou, nicméně mezi jeho 66 miliony obyvatel je i malá, avšak významná křesťanská menšina. Většinu tamních křesťanů tvoří Arménci a Asyřani, kteří mají relativní svobodu k praktikování jejich víry. Podstatně horší to mají evangelikální křesťané, kterých v poslední době přibývá.
Arménští a asyrští křesťané žíjí na tomto území již dlouhá staletí. Arménem byl například zpěvák Vigen, který byl navzdory své víře velice populární mezi všemi Íránci. Počet Arménů byl v roce 1979 odhadován na 300 tisíc, ale v poslední době jich ubývá. Mardo Soghom, ředitel rádia RFE/RL’s Radio Farda je Armén. Říká: „Čtyřsetletá historie arménské komunity v Íránu je snad největším příkladem náboženské tolerance, a to i v dobách, kdy byla země v izolaci a hospodářském úpadku. Ve 20. století, jak se země modernizovala, vzkvétala arménská komunita kulturně i hospodářsky. Avšak po revoluci přišlo přemísťování a restrikce na veškeré obyvatele a pro Arménce vznikly takové těžkosti, že polovina jejich populace raději opustila Írán. Nicméně skupinová práva jsou všeobecně chráněna.“
Arméni mají i dvě křesla v parlamentu, ale čelí stále kulturnímu, sociálnímu i asministrativnímu útlaku. Asyrských křesťanů je asi 10 tisíc. Mají 1 místo v parlamentu. V Íránu je také malé množství katolíků.
Poměrně novým fenoménem je rostoucí počet protestantů. Jde převážné o lidi, kteří se narodili jako muslimové, ale stali se křesťany. Issa Dibaj je synem reverenda Hassana Dibaje, který konvertoval ke křesťanství, byl vězněn a v roce 1994 byl nalezen zavražděný. Issa žije v Londýně, říká: „Existuje menšina, o které se mnoho neví. Jsou to exmuslimové, kteří se stali křesťany. Jejich počet každým dnem vzrůstá. Může jich být tak 100 tisíc, ale nikdo to neví přesně.“
Tito křesťané čelí velkému riziku. Podle islámského práva, které je v Íránu praktikováno, je odpadnutí od islámu trestáno smrtí. Vláda sice v posledních letech tyto lidi nepopravovala, nicméně opatření proti proselytizmu příjímána jsou. Některé církevní budovy byly uzavřeny a na křesťany je vyvíjen velký tlak, aby neevangelizovali muslimy ani jim nedovolili navštěvovat křesťanská zařízení. V průběhu zářijové konference v Íránu bylo uvězněno 85 členů církve Boží oddíly (Assemblies of God), jeden z nich ve vězení zůstal.
Navzdory restrikcím však vidí Dibaj vzrůstající zájem o křesťanství. „Íránci vidí, že vláda, která nastoupila ve jménu islámu, přinesla pouze válku, nenávist a zabíjení. Současné vidí Ježíšovo poselství lásky. Slyší ho skrze satelitní vysílání nebo od křesťanských přátel. Lidé v Íránů jsou velmi zvědaví na jiné kultury, myšlenky a náboženství. Mám tam přátele, kteří byli válečnými zajatci v Iráku, moje víra je velice zajímá. Dal jsem jim pár biblí.“
Dle Golnaze Esfandiariho z angličtiny přeložil Martin Horák, zdroj