Diagnóza Libanonu - korupce a násilí
Chcete-li léčit zákeřnou chorobu, musíme znát pacientovu diagnózu. Bují-li v něm zhoubný nádor, není možné ho cpát paralenem. A to samé platí o Libanonu, o němž se dodnes pro jeho rodinné mafie a vzájemné vyvražďování náboženských gangů říká, že je to blízkovýchodní Chicago třicátých let minulého století. Jaká je tedy diagnóza tohoto těžce churavého státu?
Republika Libanon byla vyhlášena 22. listopadu 1943. Nejsilnější politickou a náboženskou skupinou v ní byli křesťanští Maronité, v jejichž čele stála extrémní pravicová Falangistická strana. Proti ní byli muslimští sunité, bojující nejen s křesťany, ale se svými soukmenovci šiíty a navzájem si dávající bomby do autobusů nebo stranických sídel.
A ještě zde působila sekta Druzů s levicovým Libanonským národním hnutím a Pokrokovou socialistickou stranou, jejíž oddíly soupeřily s falangisty i šiítským Hnutím vypuzených. O moc se rvala i Syrská lidová strana a její zapřísáhlí nepřátelé - protisyrští nacionalisté, hnutí Libanonci za svobodný a nezávislý Libanon.
Ani vyznavači Krista nebyli bez hříchu. Pierre Džumaijil byl falangista, jeho protivník z křesťanského rodu Faranžíjů šilhal po křesle prezidenta a byl za to Džumaijílem zavražděn. Ten však svého soka o mnoho nepřežil, jelikož ho jeho křesťanští konkurenti vyhodili brzy poté do povětří. Každý uzná, že na třímilionový národ to bylo a podnes je až příliš zhoubných násilnických aktivit najednou.
Když vypukla v roce 1975 občanská válka, v rámci mírových sborů se v zemi postupně usadilo 1500 franzouzských výsadkářů a 1200 italských vojáků. K nim přibylo zhruba stejné množství členů americké námořní pěchoty. Doplatili na to, jelikož šiítští muslimové naložili nákladní mercedes trhavinami, vjeli s ním do areálu velitelství amerického osmého praporu a vyhodili ho do vzduchu. Zemřelo dvě stě jedenačtyřicet mužů, což byla největší denní ztráta US Army od války ve Vietnamu, kdy během jednoho dne zahynulo 246 Američanů.
Obdobně dopadli též Francouzi nedaleko Bejrútu. O pár minut později jich při sebevražedném atentátu přišlo o život 58. Dům, v němž byli, posunula exploze o deset metrů. V občanské válce nebylo jasné, kdo proti komu bojuje. Vypadalo to, že všichni střílejí po všech.
Syrská vojska zabíjela Palestince, falangisté své křesťanské kolegy, Druzové úplně každého a šiíté se soustředili hlavně na sunity. Pak čas oponou trhl a dnes je v Libanonu už přes 60 procent muslimů, asi 25 procent křesťanů a Sýrie je už „ochráncem” Palestinců, likviduje dávné spojence a těží z toho, že přes dvacet roků měla svá „mírová vojska” v Libanonu. Jen sunité pořád zabíjejí především šiíty a naopak. Občas sáhnou vedle, viz nedávná vražda expremiéra Rafika Harírího.
Skupina falangistů prodělala v roce 1980 výcvik v Haifě a koupila od Izraele dělové čluny, v nichž obeplouvala Libanon a střílela hlavně Palestince z Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), kteří se v Libanonu usadili, když je i s Arafatem vypovědělo Jordánsko. Za dodávku člunů dovolil Libanon Izraelcům, aby si na jeho území postavili vojenskou radarovou základnu.
Vrcholem zvěrstev páchaných Libanonci na počátku 80. let bylo vyvraždění asi 800 Palestinců v uprchlických táborech Sabra a Šatíla. Velitelem této akce byl Iljás Hubajka, Libanonec, napřed ve službách Sýrie, potom věrný přisluhovač CIA, který absolvoval Štábní a velitelskou akademii v Izraeli, aby se stal šéfem křesťanských milicí v Bejrútu.
Neustále u sebe nosil ostrý granát, nůž a pistoli, rád uřezával svým syrským nepřátelům ušní boltce a navlékal si je na drát a chlubil se všem touto svojí ,,sbírkou”. Dopadl ale špatně. Byl už jako muslim zastřelen před svým domem. Kdo byl pachatelem? Syřané, Mossad, šiíté, Druzové...? Každý z nich měl k tomu nejmíň sto padných důvodů.
Nač jednat a snažit se o nějaký konsensus. Lepší je rovnou zabít. Tento výčet akcí bezcharakterních a prodejných Libanonců by byl značně větší, než umožňuje omezený počet těchto řádků. Jejich nespolehlivost a nedůvěra obchodovat sami mezi sebou ve vlastní zemi je přinutila přenést většinu svých aktivit i bankovních účtů na Kypr, který je asi jediným, komu vyprané libanonské dolary pomáhají.
Nutno dodat, že k mnoha militantním skupinám přibyla před dvaceti roky šiítská Boží strana Hizballáh, jež vyzbrojovaná Sýrií a Íránem myslí na jediné - zničit stát Izrael. Během posledních dvou červencových týdnů roku 2006 už její bezohlední fanatici zasáhli území židovského státu více než 2000 raketami.
Jediný lék na tento zhoubný vřed Blízkého východu je jeho vyříznutí, jinak nakazí i své okolí. Ostatně to libanonská vláda přislíbila, když se zavázala, že naplní rezoluci Rady bezpečnosti OSN, nařizující odzbrojení Hizballáhu. Nestalo se. Karcinom bují dál...
Autor je nezávislý novinář, publicista a spisovatel