Krize anglického establishmentu
Slavná televizní show BBC Question Time, ve které starý harcovník David Dimbleby už čtvrté desetiletí klade provokativní (ovšem férové a uctivé) otázky politikům, tentokrát způsobila celonárodní poprask. Už samo pozvání Nicka Griffina, vůdce Britské národní strany (BNP), která v nedávných evropských volbách získala šest procent hlasů a dvě křesla, bylo kontroverzní.
Má demokratická společnost poskytovat extremistům stejnou svobodu jako všem, a pomáhat tak vlastně šíření nesprávných názorů? Několik stovek zuřivých demonstrantů před budovou BBC si myslelo, že nikoli. Tři tisíce nových zájemců o členství ve straně, máme-li věřit statistice BNP, jim dává za pravdu.
Sympatie k oběti
Snad poprvé od britského referenda o vstupu do Evropské unie v roce 1975 se všechny tři parlamentní strany politicky shodly. Nacionalistu Nicka Griffina musíme zničit, totálně zdiskreditovat. A bude to snadné. Má nechutnou minulost z doby svého působení v polofašistické Národní frontě, je to rasistický nacionalista (heslo „Anglie bílým“), kdysi popíral holokaust. A navíc je to tak snadný cíl: vždyť je to primitiv.
Jenže časy se mění. Přísně vybrané publikum s vyšším než průměrným podílem přistěhovalců působilo nakonec docela orwellovsky. Palba předem naaranžovaných osobních útoků na šerednou minulost nacionalisty, útoků, kterým zjevně nadržoval i moderátor debaty, když dokonce napomenul Griffina, aby se nesmál, férové Angličany pobouřila. Griffin se nakonec stal obětí. Sice nechutnou, ale obětí. A anglická sympatie vůči poškozenému je příslovečná.
Na pranýři
Dnes má navíc Anglie nejneoblíbenější vládu v historii a lidé jsou otráveni čekáním na vzdálené červnové volby. Ekonomická krize ještě podtrhuje všechny problémy. A tak se nakonec zcela v rozporu s původním záměrem objevila na diskuzní lavici obžalovaných vláda ztělesněná ministrem Jackem Strawem, který měl kdysi na starosti kontrolu přistěhovalectví. Někde v pozadí stála na pranýři i politická korektnost multikulturalismu.
Ministr i opozice sice uznali, že lidé mají problém s počtem přistěhovalců, podle ministra Strawa však „padací most“ do Británie nelze vytáhnout. A podle baronky pákistánského původu a stínové ministryně sociální soudržnosti, jež zastupovala konzervativce, jsou všechny problémy s přistěhovalci pouze finanční.
Inu, jsou i nejsou. Identifikovat problém národní kontinuity čistě materiálně je jen politický úhyb. Každá společnost má svou nejasnou hranici, za kterou se začíná hroutit. A žádný z ministrů ještě nedokázal Britům zodpovědět skrytou, a přitom zesměšňovanou otázku: Proč má být multikulturní Anglie lepší než ta stará?
Že mají lidé žít ve vzájemné toleranci a sousedské snášenlivosti, to podepíše každý slušný člověk. Jenže politika pozitivní skupinové identity menšin, z nichž některé připadají lidem folklorní (homosexuálové, feministky), kdežto jiné, tak jako politický islamismus, útočí na kulturu a toleranci hostitelské země a mají na kontě vraždy, je zásadní problém.
Smysl dějin
Nick Griffin není intelektuál, ale přesto se strefil, když řekl, že se domorodí Angličané cítí být pronásledovaným etnikem. Vzdělanější odpůrce britského establishmentu jednou napadne, že se schovává za toleranci a práva, místo aby se ptal po smyslu anglických dějin.
Autor je nakladatel a politolog
vyšlo v E15