"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Paříž již není bezpečné evropské město, ale multikulturní islámská džungle!

Autor: Martin Janeček | Publikováno: 7.1.2016 | Rubrika: Analýzy
Ilustrace

Ve Francii, Vánoce jsou tradičně slaveny tak trochu jako Silvestr. Ale během letošních Vánoc, Paříž byla velmi klidná. Mnoho lidí raději sedělo doma, než aby někam vycházeli. Po masakrech z 13. listopadu to bylo z jejich strany dost pochopitelné.
   
Mnozí si ušetřili i půlnoční mši svatou. Při tom, televize nás předem informovala, že 7000 policistů a vojáků bude střežit všechny pařížské kostely. Ale ještě na Štědrý den, deník Le Figaro nás informoval, že ve vzdálené Indonézii se policii podařilo zatknout tamní islamisty, hlásící se též k obnovenému chalifátu Daesh, kteří plánovali, mimo jiné, i útoky na křesťanské kostely.
   
Zde ve Francii, měli tradičně právo na ozbrojenou ochranu pouze návštěvníci synagog. Nyní na ní mají právo i návštěvníci kostelů. Zcela podle úsloví libanonských muslimů: „Po sobotě přijde neděle.“ Tedy, že až si vyřídí své účty s těmi, kteří slaví šabat, tak si je vyřídí i s těmi, kteří slaví neděli.
   
Před začátkem půlnoční mše svaté, katedrála Notre Dame de Paris byla střežena mnoha vojáky se samopaly. Další seděli poblíž v autobusech. Mosty a cesty byly přehrazené. Jenom jeden přístup byl možnỷ. Tam bylo třeba rozepnout kabát a ti, kteří měli tašku, ji museli otevřít. A pak ještě znovu před vlastním vchodem do katedrály, kde kontrolu konali už zaměstnanci arcibiskupství.
   
Během svého kázání, Jeho Eminence André Vingt-Trois, pařížskỷ arcibiskup a kardinál, vyzỷval věřící, aby neodpovídali nepřátelstvím na nepřátelství. Podobně lyonskỷ arcibiskup, v dlouhém rozhovoru, uveřejněném v deníku Le Figaro 24.prosince, zdůrazňoval, že i mnozí ve Francii žijící muslimové terorismus odsuzují. Jenom, pro Boha, neoznačit protivníka jako takového!
 
    Jinak zde nyní znovu vyšla kniha Les territoires perdus de la République (Ztracená území Republiky). Je to jenom další vydání knihy,  která vyšla poprvé v roce 2002. Jde o soubor svědectví učitelů, středoškolskỷch profesorů, ředitelů škol a dalších pracovníků školství. Jsou to velmi vỷmluvná svědectví, ukazující naprostỷ neúspěch francouzské imigrační politiky. Nejsmutnější na tom je, že svědectví podávají lidé, kteří jsou sami orientováni levicově a které, zdá se, hrozně mrzí, že přes všechno, co se snažili pro ty přistěhovalce udělat, oni je nenávidí. „Oni“, to jsou ti, které autoři svědectví představují jako „mladé Francouze severoafrického původu“, respektivě „afrického původu“.
   
První vydání z roku 2002 se mi tehdy nedostalo do rukou. Knížce nebyla dělána žádná velká reklama - a ani nyní není dělána. Je snadné pochopit proč. Všechna svědectví jasně ukazují, že mladí muslimové zcela zásadně odmítají naše hodnoty. Násilí, odehrávajíci se ve školních institucích, svědčí o neaplikovatelnosti na muslimské přistěhovalce hodnot, jako „Volnost, rovnost, bratrství“,na kterỷch je založena francouzská republika a které tradičně umožňovaly integraci novỷch občanů.
   
Jedna profesorka svědčí, že děti arabskỷch a africkỷch přistěhovalců systematicky říkají: „Francouzi jsou proti nám“,  „Francouzi nás nemají rádi“. A dodává, ze se nesetkává s podobnỷm postojem u dětí asijskỷch nebo vỷchodoevropskỷch přistěhovalců.
   
Různá svědectví ukazují též původ násilí u dospívajících muslimů, jeho vazby s podřízenỷm postavením ženy. Mladá severoafrická vdaná muslimka, matka dvou dětí, říká: „Chlapci mají u nás všechna práva, na rozdíl od děvčat, která jsou utiskovaná. Chlapec může udělat prakticky cokoli, bude mu to vždy prominuto. Když vyjde z rodinného rámce, není schopen si uvědomit, co smí a co nesmí, určit si hranice, které nelze překročit. Takže se může snadno dostat do spirály násilí.“
   
Je pak logické, že muslimové představují více než šedesát procent osob, dlících ve francouzskỷch vězeních. Přitom, muslimové představují oficiálně asi dvanáct nebo čtrnáct procent obyvatel – ve skutečnosti ovšem asi více. V muslimské kultuře násilník je obdivován. Nenásilnỷ člověk je vnímán jako slabỷ.
   
Násilnosti páchané muslimy jsou motivovány někdy pouze touhou po penězích, moci a prestiži, často jsou ale motivovány též náboženskou a národnostní nenávistí. Imámové je učí: „Žijete v zemi, která nerespektuje islám a zákony šaria. Jste tedy obětmi. Podle zákonů Koránu, vaše násilí je jenom formou legitimní sebeobrany.“  
   
Všechna svědectví se shodují, že zatímco Francouzi se snaží muslimy integrovat do své společnosti, muslimové se s Francouzi žádnỷm žpůsobem neztotožňují. Jeden policejní komisař z města Nancy říká: „V očích některỷch mladỷch muslimů, my jsme okupační armáda. Vnucujeme jim zákony, které nejsou jejich.“
   
Známỷ francouzskỷ intelektuál Alain Fienkelkraut k tomu řekl: „Cizinci, kteří nemají rádi Francii, nebudou moci bỷti integrovaní ve Francii, která se nemá ráda sama sebe“.
   
Co se tỷče náboženské a národnostní nenavisti, projevované muslimy, žijícími ve Francii, různá svědectví se shodují, že jejím prvním objektem jsou Židé. Židovští žáci jsou systematicky uráženi a biti muslimskỷmi spolužáky. Ti ale urážejí a napadají i židovské profesory další dospělé, činné ve školách. Málokdy jsou hnáni k zodpovědnosti. Jedna profesorka svědčí o tom, jak jeden Severoafričan křičel ve třídě, že je třeba vyvraždit všechny Židy až do posledního a nebyl zato nijak potrestán. Podle statistik, skoro polovina násilnỷch činů není vůbec stíhaná. Když si židovskỷ žák protrpí značná příkoří, tak ho nakonec rodiče raději zapíší do soukromé židovské školy. Tam je samozřejmě třeba platit školné. Rodina si bude tedy muset utahovat opasek. Je to ale lepší, než snášet soužití s muslimy. 
   
Křik „Smrt Židům!“se dnes ozỷvá v mnoha francouzskỷch školách. Žáci to vysvětlují: „V Koránu je napsáno, že našimi nejhoršími nepřáteli jsou Židé.“
   
Za touto beztrestností žáků je strach a nezodpoědnost vyučujících, ředitelů škol a dalších členů školního systému. Autor úvodu, Emmanuel Brenner, píše, že „ze všech stran přicházejí ohlasy celkového postoje zodpovědnỷch činitelů“, kteří nechtějí „zbytečně provokovat“ a dělají, že nic nevidí. Dodává, že tento „občanskỷ mír je hluboce umělỷ“, že „vychovatelé nemohou hrát svou roli.“ Říká též, že to neplatí pouze pro školství, že „francouzská společnost jako celek je morálně odzbrojená a intelektuálně neschopná ve střetu s vírou, která formuje velmi početnou komunitu.“
   
Všechna uveřejněná svědectví charakterizuje duch, dobře definovanỷ jednou profesorkou dějepisu a zeměpisu: „Aby si urželi relativní klid ve všech těch citelnỷch školních institucích, nejvyšší představitelé ministerstva školství jsou ochotni ke všem kompromisům. Duch Mnichova je stále živỷ.“
   
Víme, že to byl českỷ národ, kdo byl obětí smutně proslulé Mnichovské dohody v roce 1938. A je správné přirovnat chování představitelů dnešního francouzského ministerstva školství s chováním fracouzské vlády v roce 1938. V obou případech jde o zbabělỷ ústup před nepřáteli, ať už jimi jsou nacisté nebo muslimští násilníci.  V roce 1938 si Francouzi mysleli, že se zachrání, když nebudou dodržovat své závazky vůči československému spojenci. Dnes si vládnoucí socialistická garnitura myslí, že nepotřebuje chránit židovské spoluobčany. Jeden socialistickỷ předák řekl, že šest miliónů muslimskỷch voličů má větší váhu, než 600 000 židovskỷch.
   
Beztrestnost ale povzbuzuje muslimy k dalším a dalším útokům, jejichž cílem nejsou jenom Židé. Autor úvodu píše, že i mnoho levicově orientovanỷch rodičů, obhájců společné školy do konce povinné školní docházky, kteří vyžadují, aby 80% žáků šla až k maturitě, svoje vlastní děti vyjímá z veřejnỷch škol a zapisuje je do soukromỷch církevních škol. To jsou ti, kterỷm se zde říká „la gauche caviar“, kaviárová levice. To jsou ti, co spojují mluvení o velkorysosti, štědrosti a bratrství s tvrdou obhajobou vlastních vỷsad.
 
    Jestliže v Paříži se Vánoce odehrály klidně, bylo tomu jinak na Korzice. Tam, v městě Ajaccio, v noci z 24. na 25. prosince mladí Severoafričané úmyslně způsobili požár. Hasiči a policisté, kteří tam přijeli, pak byli napadeni velkỷm počtem muslimů v kuklách.Déšť kamení a lahví s kyselinou vážně poškodil vůz hasičů. Jeden policista a dva hasiči byli zraněni. Jeden z nich vážně na oku. Podle svědků to bylo štěstí, že nikdo nebyl zabit. Korsičané se ale pak shlukli a s křikem „Pryč s Araby“ napadli mešitu. Vỷtisky Koránu byly spáleny. Zdejší server Riposte laïque, kterỷ má blízko naší Eurabii, to komentoval slovy: „Korsika – první otevřené střetnutí mezi domácími a dobyvateli.“
   
 I mezi Francouzi jsou tedy ti, kteří se chtějí bránit.
 
    Snad mohu zakončit toto neveselé vyprávění o francouzskỷch Vánocích připomenutím faktu, že na rozdíl od Francouzů, Češi nikdy neměli žádnou koloniální říši. Nepotřebujeme tedy trpět žádnỷmi komplexy viny vůči muslimům. Jestliže tak mnoho Francouzů chce dnes odčinit kolonialismus a možná i Křížové vỷpravy, slovanské národy naopak dlouho trpěly pod muslimskỷm útlakem . Češi, díky Bohu, ne tak moc. Prožili si jen dočasné nájezdy na Moravu. Jako ten, kterỷ Lukáš Lhoťan velmi správně připoměl přednáškou, pronesenou 16. prosince v Hustopečích, jihomoravské obci, jejíž obyvatelé byli vyvražděni Turky v roce 1683. Ale už část Slovenska trpěla víc než sto let pod jhem osmanského chalifátu. Další slovanské národy – Srbové, Chorvati, Bulhaři, Makedonci – trpěly pod osmanskou nadvládou od konce středověku až do devatenáctého, nebo začátku dvacátého století.
   
Velké Rusko, „Svjataja Rus“, bylo několik století pod nadvládou muslimskỷch Tatarů. Když car Ivan Hroznỷ dobyl na Tatarech zpět město Kazaň na Volze, prohlásil, že „Muslimské jho nad Ruskem bylo zlomeno navždy.“ A dal na počest tohoto velkého vítězství vystavět chrám Vasila Blaženého na Rudém náměstí, naproti Kremlu.
   
Můžeme předpokládat,  že Rusové si vzpoměli na toto všechno, když se dozvěděli o zničení jejich vojenského letadla nad turecko-syrskou hranicí 24. listopadu. Nebo už před tím, když ruskỷ civilní letoun s dvěma sty cestujícimi a posádkou byl zničen islamisty 31. října nad Sinajskỷm poloostrovem. Konkrétně tedy na místě, kde – podle tradice – Mojžíš obdržel Desatero Božích přikázání.
   
Mám příliš mnoho představivosti, když položím otázku, zda to všechno není něco jako Boží trest, kterỷ stíhá dědice Bible zato, že nezůstali věrní svému poslání?
 
Životopis
 
Dr. Martin Janeček (nar. 1942 v Praze) odešel v r. 1964 do zahraničí a usadil se ve Francii, kde získal občanství. Na pařížské univerzitě vystudoval dějiny, dějiny umění a mezinárodní vztahy. Po dosažení doktorského titulu působil jako učitel na škole výtvarných umění v Orléansu a v Paříži, od r. 1976 až do důchodu pracoval na francouzském ministerstvu školství. Od r. 1979 žije střídavě v Praze a Paříži. Publicisticky se angažuje v problematice vztahů s muslimským světem, který důkladně poznal během svých cest od Maroka až po Malajsii. Své poznatky a názory publikuje ve francouzském a českém tisku (Prostor, Křesťanská revue, Proglas, Slovo z Jeruzaléma), je též členem redakce serveru Eurabia.
 
Podrobnější životopis
 
Dr. Martin Janeček (narozen 1942 v Praze) má po matce židovské předky a jeho otec byl katolík. Má český, francouzský i izraelský pas. V roce 1964 odešel antikomunista Janeček do zahraničí a usadil se ve Francii, kde získal občanství. Na pařížské univerzitě vystudoval dějiny, dějiny umění a mezinárodní vztahy. Po dosažení doktorského titulu působil jako učitel na škole výtvarných umění v Orléansu a v Paříži, od roku 1976 až do důchodu pracoval na francouzském ministerstvu školství. Od roku 1979 žije střídavě v Praze a Paříži. Publicisticky se angažuje v problematice vztahů s muslimským světem, který důkladně poznal během svých cest od Maroka až po Malajsii. Své poznatky a názory publikuje ve francouzském a českém tisku (Prostor, Křesťanská revue, Proglas, Slovo z Jeruzaléma). Je autorem knihy Islámská rozpínavost včera, dnes a zítra.
 
 

5442 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

Eurabia.cz

Německo: Íránského imgranta přijavšího křesťanství afghánský uprchlík přizabilSkutečný sociální demokrat a politik odpovědný voličům: Fico pořádně nasral muslimy a Brusel. Postavil se jasně proti islamizaci Slovenska a islámuOrganizované přepisování dějin u nás, ale v celé Evropě, zamlčování myšlenky o „křesťanské“ podstatě naší civilizace, to je jeden ze způsobu civilizační sebevraždyNovému rakouskému prezidentovi občané vyhrožují smrtí! Hlídá ho CobraUprchlíci se shlukují v obchodních domech a obtěžují ženy aneb Německo na cestě k multikulturní islámské realitě

ePortal.cz

Tak tento poslanec si dovolil hodně. Babiš bude pekelně zuřitDěje se dnes to samé co v srpnu 1968. Nevěříte? Tak se podívejte na tohle

euPortal.cz

Tohle uniklo z hlavního štábu NATO. Příští rok v květnu prý začne válka s Ruskem. Opravdu to není žertV tuto chvíli se začíná spekulovat o tom, že v Německu se hovoří o potenciální variantě dohody mezi sudetskými Němci a českou vládou o jejich finančním vyrovnání

FreeGlobe.cz

Halík patrně zešílel! Vede dialog s neživým kusem dřeva! Pokud nechcete ztratit poslední iluze o svém guru, tak se na to nedívejte (+ video)Jak pornoherec Janda šmíruje nezávislé portály. Explicitní pikantní podrobnosti

Nezdravi.cz

Bruselská ruleta zvaná TTIP: Jedovaté pesticidy stále i u nás. Hrátky evropských vládců s našimi životy i peněženkami. Kdy nám zakážou i plevel? Něco ještě v rukou přece jen mámeLži ze strany evropských byrokratů o glyfosátu jsou příkladem, že stále více občanů žádá úplný odchod z EU

euServer.cz

Je to dvacet let, kdy americký spisovatel Paul Berman odhalil pravdu, lásku a lži s nenávistí v životě Václava HavlaO hodném Schwarzenbergovi a zlém Zemanovi. Děsivá zpráva pro brankáře Čecha. Česká televize večer opět politicky školila mužstvo

ParlamentniListy.cz

Propaganda pravdy a lásky. Petr Žantovský ji ukazuje na konkrétních příkladech. Včetně nalejvárny na americké ambasáděVIDEO Ty feťáku. Dostanete facku, že si sednete na prdel. Natočili jsme pro vás příjezd Američanů do Ruzyně. Trochu jinak, než ČT
Články autora
Průzkum
Znáte život zakladatele islámu? Četli jste životopis zakladatele islámu Mohameda? Nebo aspoň o něm něco slyšeli?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď