Čteme si korán, súra 17, "Noční cesta", verše 2-111
Na súru 17, která se jmenuje "Noční cesta" nebo "Kmen Izraele", byl Mohamed obzvláště hrdý. O súrách 17, 18 a 19 řekl: "Patří mezi nejstarší a nejkrásnější súry, a jsou mým pokladem". A podle své oblíbené manželky Ajši "recitoval Banu Israil [súra 17] a Az-Zumar [súra 39] každou noc".
Po kryptické narážce na noční cestu ve verši 1 pokračuje súra varováním Židům (verše 2-8). Alláh je již dříve varoval, že "podvakrát naplníte zemi pohoršením a vyniknete velkým povznesením" (verš 4). Ibn Kathir to vysvětluje: "Alláh nám říká, že učinil v Písmu prohlášení k dětem Izraele, což znamená, že jim již řekl v Knize, kterou jim zjevil, že dvakrát způsobí na zemi pohoršení a stanou se extrémně arogantními tyrany, což znamená, že se stanou nestoudnými utiskovateli lidí". Zločin konání "pohoršení na zemi", fasád fi al-ardh, je podle verše 5:33 trestatelný ukřižováním, nebo useknutím rukou a chodidel na opačných stranách těla.
Kdo byli Alláhovi služebníci "strašnou mocí vládnoucí", kteří vstoupili do příbytků Židů? Ibn Kathir nevěří zprávám z židovských zdrojů, včetně židovských písem: "některé z nich jsou smyšlené, vymyšlené jejich kacíři, a jiné mohou být pravdivé, ale my je nepotřebujeme, chvála Alláhovi. Co nám Alláh říká ve své Knize (koránu) je dostačující, a nepotřebujeme to, co je v jiných knihách, které přišly dříve. Alláh ani Jeho posel po nás nepožadují, abychom se jich dovolávali". Za neposlušnost Židů k Alláhovi "bylo jejich ponížení a podřízení přiměřeným trestem".
Verše 9-21 poté opakují varování před nadcházejícím soudem. Nikdo nemůže nést břímě někoho jiného (verš 15) - i když verš 29:13 říká, že nevěřící "ponesou věru břemena svá vlastní a další břemena se svými břemeny". Alláh vždy posílá posly za neposlušnými lidmi předtím, než je zničí (verš 16), a varuje muslimy, že ti, kteří touží po pomíjivých věcech tohoto života je dostanou, budou ale potrestáni v pekle (verš 18).
Verše 22-39 vyhlašují morální pravidla, "část toho, co vnukl ti Pán tvůj z moudrosti Své" (verš 39). Muslimové mají:
1. Uctívat pouze Alláha (verš 22);
2. Být laskaví k rodičům (verš 23);
3. Pomáhat příbuzným, potřebným a poutníkům, a nerozhazovat peníze (verš 26);
4. Nezabíjet své děti kvůli strachu z chudoby (verš 31);
5. Necizoložit (verš 32);
6. "Nezabíjejte osoby, jež Bůh zakázal zabíjet, leda podle práva", a poskytovat odškodnění za nespravedlivé zabití (verš 33);
7. Neokrádat sirotky (verš 34);
8. "A buďte spravedliví v míře, když odměřujete, a važte vahami přímými" (verš 35);
9. "A nenásleduj to, o čem vědění nemáš" (verš 35);
10. Nevykračovat si "po zemi troufale" (verš 37).
Verše 40-71 opět dřou kůži z nevěřících kvůli jejich zvrácenosti. Nevěřící "hovoří slova nehorázná", když tvrdí, že Alláh má dcery, zatímco oni mají syny (verš 40). Korán odhaluje pravdu, což ale vede k jejich ještě většímu odporu (verš 41). Všechno stvoření odhaluje Alláhovu slávu (verš 44). Alláh brání nevěřícím v pochopení koránu (verš 46), a oni obviňují Mohameda z toho, že je "očarovaný" (verš 47). Popírají, že Alláh dokáže vrátit mrtvému život (verše 49-51, take 98-99), i když jejich modly nemají žádnou moc (verše 56, 67). Všichni lidé budou zcela zničeni, nebo přinejmenším potrestáni (verš 58), Alláh ale neprovádí zázraky, aby potvrdil Mohamedovo poselství, protože jiní je již odmítli v minulosti (verš 59). Odmítnutí Satana poklonit se Adamovi opakují verše 61-65. Nevěřící by měli vědět, že Alláh jim může způsobit přírodní katastrofy (verše 68-69).
Nevěřící se dokonce pokoušeli odvrátit Mohameda od pravdy (verše 72-77). Existují lišící se zprávy o tom, jakou formu toto odvracení mělo. Ruhul Maani říká, že pohanští Kurajšovci žádali Mohameda, aby nahradil verše oznamující Alláhův trest verši o jeho milosrdnosti, a naopak - což by učinilo verše o milosrdenství početnějšími. Alláh ale Mohameda před takovým okouzlením ochránil.
Verše 78-100 opakují stejná témata a nejčastěji se vrací k zázrakům samotného koránu. Korán je "lékem je i milosrdenstvím pro věřící, však nespravedlivým to jen ztrátu zvětšuje" (verš 82). "I kdyby se lidé a džinové spojili", nedokázali by vytvořit nic takového (verš 88). Přesto jsou nevděční (verš 89) a požadují zázrak, který nedostanou (verše 90-96). Nikdo nedokáže vést někoho, koho nechal Alláh sejít z cesty (verš 97).
Verše 101-111 začínají návratem k příběhu o Mojžíšovi a faraónovi, připomínají že Alláh dal Mojžíšovi "devět znamení zřetelných", ale faraón zůstal tvrdohlavý a popíral Mojžíšova tvrzení podobným způsobem, jako odmítají Kurajšovci Mohameda ve verši 47 (verš 101). Alláh dává Dětem Izraele zemi (verš 104) - tedy Jordán a Palestinu, jak píše tafsír Ibn Abbase. Existuje několik prominentních "umírněných" muslimů, kteří se touto pasáží ohánějí, a říkají židovským skupinám, že korán přiznává Židům Izrael, aniž by ale se dostali k tomu, aby jim řekli, že korán take říká, že Židé jsou prokletí kvůli tomu, že odmítli Mohameda (2:89), a že pravými dětmi Abrahama jsou muslimové (3:67-68), a proto jsou to oni, kdo je skutečným dědicem tohoto slibu.
Súra končí další chválou koránu, který přinesl pravdu, takže zbožní ho přijímají s vděčnou pokorou (verše 105-109). Poté přichází Alláhův příkaz Mohamedovi, který říká, "Rci: "Vzývejte Boha či vzývejte Milosrdného [Rahman], a ať již Jej nazýváte jakýmkoliv jménem, Jemu náleží jména nejkrásnější." (verš 110). Je zřejmé, že Mekkané si mysleli, že al-Rahman, výraz pro islámské vzývání bismilláh al-rahman al-rahim, "ve jménu Alláha milosrdného, slitovného", byl božstvem odlišným od Alláha, a Mohamed jim má říct, že to jsou jen dvě různá jména pro stejnou bytost. Podle Ibn Kathira, "jeden z modlářů slyšel Mohameda říkat, když se klaněl: 'nejlaskavější, nejslitovnější'. Modlář o Mohamedovi řekl, že tvrdí, že se modlí k jednomu, ale přitom se modlí ke dvěma! Alláh potom zjevil tento verš [verš znamení]". Několik historiků zaznamenalo, že Al-Rahman bylo jméno pohanského boha předislámské Arábie, a také bylo často používáno Židy a křesťany - což naznačuje, že Mohamed se pokoušel svést dohromady několik konceptů božství, aby sjednotil obyvatele Arábie pod islámem. Existuje na to dokonce odkaz v koránu, když nevěřící prohlásí: "Což neučinil z více božstev Boha jediného? To věru je věc podivná!" (verš 38:5).
Příště: Súra 18, "Jeskyně" - jedna z nejpodivnějších a nejvlivnějších
ze všech kapitol koránu.
z angličtiny přeložil Viktor Svoboda