Čteme si korán - súra 16, "Včely"
Súra 16, "Včely" je další z řetězce pozdně mekkánských súr, který začal súrou 10. Její název pochází z verše 68, který nám vypráví, jak Alláh učil dělat včely to, co obyčejně dělají.
Verše 1-19 zdůrazňují, že Alláh stvořil všechny věci, a zajišťuje všechny potřeby lidstva, a že všechny stvořené bytosti jsou jeho svědky. Ibn Kathir říká, že "cesty, z níž někteří se odchylují", tedy z přímé cesty islámu (verš 9) jsou "různé názory a vrtochy, jako judaismus, křesťanství a zoroastriánství". Tafsír Ibn Abbase souhlasí a říká: "je to Alláh, který vede k monoteismu, a některá z náboženství jsou pokřivená a nespravedlivá, jako judaismus, křesťanství a zoroastriánství. A kdyby si Alláh přál, vedl by všechny ke svému náboženství". Opět je tedy víra či nevíra zcela na Alláhově vůli, nikoliv na jednotlivci.
Verše 20-42 zdůrazňují zvrácenost nevěřících a přicházející Alláhův soud nad nimi. Objekty jejich uctívání jsou stvořené (verš 20), a posmívají se Mohamedovi, že jeho zjevení jsou jenom "povídačky starých" (verš 24). Říkají tím, že Mohamed nedostává Alláhova slova od Gabriela, ale pouze opakuje staré příběhy: "říkají", píše tafsír al-Džalalajnů, "že tato zjevení jsou 'pohádky a lži starých národů', aby sváděli lidi z cesty". Na soudný den nejen že tito lidé ponesou tíhu svých hříchů, ale i "část břemene těch, které z cesty svedli" (verš 25). Budou odsouzeni do pekla (verš 29), zatímco spravedliví budou pobývat v bohatých zahradách ráje (verš 32).
Nevěřící si budou stěžovat, že "kdyby Bůh chtěl, neuctívali bychom my ani naši otcové kromě Něho nic" (verš 35) - což je rozumná stížnost, když na ní pohlédneme ve světle opakovaných prohlášení koránu, že lidi svádí z cesty Alláh podle své vůle, a že má schopnost učinit ze všech věřící, pokud by si tak přál (viz 10:99-100). Tato výmluva je ale odmítnuta, protože Alláh poslal za všemi lidmi posly, kteří jim řekli, aby uctívali pouze Alláha (verš 36). Ibn Kathir se pokouší zmírnit tvrdost představy, že pokud by si Alláh přál, celé lidstvo by uvěřilo, vysvětlením, že Alláh ve skutečnosti nechce, aby někdo nevěřil, a poslal lidem posly, aby se lidé vyhnuli nevíře, nicméně jim jí dovoluje, pokud se k ní rozhodnou: "Zákonodárná vůle Alláha je jasná a oni se na ní nemohou vymlouvat, protože on jim to zakázal jazyky svých poslů, ale svojí univerzální vůlí (t.j. tou, kterou umožňuje, aby se věci děly, i když ho nepotěší) jim umožnil to udělat, jak jim bylo nařízeno. Proto v tom pro ně nění žádná omluva. Alláh stvořil peklo a jeho obyvateli jsou satanové a nevěřící, jemu se ale nelíbí, když v něj jeho sluhové nevěří". Alláh nevede ty, "jimž zbloudit dal" (verš 37) - tedy ty, pokračuje Ibn Kathir, "kterým dal sejít z cesty, takže kdo by je mohl vést, když jsou oddělení od Alláha? Nikdo." Protože Alláh dosahuje všech svých záměrů (verš 40), a "nic", říká Ibn Kathir, "ho nemůže zastavit nebo se mu postavit".
Mezitím ti, "kdož se vystěhovali kvůli Bohu", budou odměněni v tomto světě i v tom posmrtném (verš 41). Podle tafsíru Ibn Abbase jsou to muslimové, kteří utekli z Mekky s Mohamedem, a usadili se v Medíně; Ibn Kathir je nicméně identifikuje jako muslimy, kteří dříve utekli do Habeše, aby unikli před pronásledováním pohanských Kurajšovců.
Verše 43-96 opakují mnoho těchto témat: Alláh bude soudit ty, kteří plánují proti muslimům (verše 45-47; 84-89); stvořil věci, aby byly jeho svědky (verše 48-50; 64-69; 79-82); Alláh je jediný bůh (verš 51); Satan je patronem těch, kteří odmítají Alláhovy posly (verš 63); Mohamedovou povinností je pouze varovat lidi před přicházejícím soudem (verš 82). Polyteisté se dokonce odvažují říkat, že Alláh má dcery, zatímco oni sami mají syny (verš 57). Tafsír al-Džalalajnů vysvětluje, že "Jemu přisuzují dcery, které sami nechtějí, ačkoliv On je vysoko nad tím, aby měl potomky, zatímco sobě připisují syny, aby to nejlepší bylo jenom jejich". Ve verši 93 je znovu potvrzována Alláhova suverenita, což tafsír al-Džalalajnů komentuje takto:
"Pokud by si Alláh přál, mohl vás učinit jednou společností, lidmi s jedním náboženstvím, on ale svádí ty, které chce, a vede toho, koho chce, a vy budete jistě na den zmrtvýchvstání vyslýcháni o tom, co jste dělali, abyste vám to mohlo být oplaceno".
Verše 97-128 obhajují Mohameda a korán před některými obviněními nevěřících, a opět vyzývají lidi, aby přijali Mohamedovo poselství, které je poselstvím Abrahama (verš 123), a aby uctívali pouze Alláha. Alláh naříká, že kdykoliv zruší verš ze svého zjevení a nahradí ho jiným, nevěřící obviňují Mohameda, že si to všechno vymýšlí (verš 101). Mohamedova zjevení ale ve skutečnosti pocházejí od Ducha svatého (verš 102), tedy od Gabriela. Nevěřící tvrdí, že Mohamed se naučil obsah koránu od člověka, a teď ho předává jako boží zjevení, ale ten, o kom mluví, je cizinec, a korán je v čisté arabštině (verš 103). Ibn Kathir ujišťuje, že "je možné, že Alláhův posel s ním občas sedával a trochu s ním hovořil, ale byl to cizinec, který neuměl příliš arabsky, jednom jednoduché fráze, kterými odpovídal na otázky, když musel". Kdo byl tento mysteriózní cizinec, jehož význam korán tak horlivě popírá? Někteří naznačují, že šlo o strýce Mohamedovy ženy Warraqa, který ho jako první označil za proroka, a který podle islámské tradice "psal podle Evangelia v hebrejštině, jak si Alláh přál". Nebo mohlo jít o jednoho z raných Mohamedových společníků, Salmana z Persie: arabské slovo překládané zde jako "cizí" je adžami, které znamená take Peršan.
Pak Alláh ve verši 106 povoluje muslimům ve výrazném rozchodu s křesťanským konceptem mučednictví popírat svojí víru, když jsou "donuceni", pokud ve svém srdci zůstanou "pevní ve víře". Ibn Kathir vysvětluje: "Toto je výjimka z případu, kdy někdo pronese prohlášení své nevíry, a ústně souhlasí s nevěřícími, protože je k tomu přinucen bitím a urážkami, kterým je vystaven, jeho srdce ale odmítne přijmout to, co říká, a ve skutečnosti je v míru se svojí vírou v Alláha a jeho posla". To je další ze základů konceptu náboženského klamání v islámu, které jsme viděli již ve verši 3:28.
Sůra končí krátkou promluvou o potravních zákonech a nařízením Mohamedovi, aby vyzýval "k cestě Pána svého moudrostí i kázáním krásným" (verš 125).
Příště: Súra 17, "Noční cesta": Proč islám tvrdí, že je Jeruzalém jedním z jeho svatých měst.
http://hotair.com/archives/2008/02/17/blogging-the-qur%e2%80%99an-sura-16-%e2%80%9cthe-bee%e2%80%9d/
z angličtiny přeložil Viktor Svoboda