Čteme si korán - súra 14, "Abraham"
Súra 14 je další z mekkanských súr. Její název pochází z verše 35, ve kterém se objevuje Abraham a modlí se, nicméně v souladu s konvencemi pojmenovávání kapitol koránu toho má název společného s obsahem jen málo; jinde v koránu se toho o Abrahamovi říká více.
Verše 1-4 vychvalují "Písmo, jež jsme ti seslali" (verš 1) - což je samozřejmě korán, který byl seslán Mohamedovi. Slovy Ibn Kathira, je to "nejctihodnější kniha, kterou Alláh seslal z nebes nejctihodnějšímu poslovi Alláha, a všem lidem na zemi, Arabům i Nearabům".
S tímto písmem může Mohamed "vyvést lidi s dovolením Pána jejich z temnot ke světlu" (verš 1) - světlu Alláha - ale pro nevěřící je samozřejmě na skladě připraven strašlivý trest (verš 2): "běda jim na Soudný den, protože tě neposlechli, Mohamede, a odmítli tě", říká Ibn Kathir se odvážili dávat přednost tomuto světu před posmrtným životem, a odvracet lidi od Alláhovy stezky, a "a aby křivá byla" jejich cesta (verš 3) - tedy jsou slovy maulany Bulandshahriho "vždy připravení odhalit každou chybu, kterou doufají nalézt v náboženství islámu". Alláh poslal posly k lidem hovořící jejich jazyky, aby mohli jasně pochopit jeho poselství (verš 4), poté ale, jak říká tafsír al-Džalalajnů "Alláh svádí z cesty každého, koho chce, a vede toho, koho chce".
Verše 5-15 se vrací k příběhům o Mojžíšovi (verše 5-8) a některým dalším prorokům (verš 9). Nevěřící "ruce své si do úst svých vložili" (verš 9), když slyšeli o jasných důkazech poslů. "Říká se", vysvětluje Ibn Kathir ukazovali na ústa poslů a žádali je, aby je přestali zvát k Alláhovi, Nejvyššímu a Nevznešenějšímu. Také se říká, že to znamená, že si vložili ruce do svých úst v popření posla. Také se říká, že to znamená, že nevyslyšeli výzvy poslů, nebo že se kousali do rukou hněvem". Poté přichází dialog mezi nevěřícími a posly (verše 10-15), který se podle všeho vztahuje na všechny zkušenosti všech proroků, které Alláh poslal do světa, který se ale, jak jsme již viděli u dřívějších súr, přesně drží Mohamedových zkušeností s jeho lidmi, a zobecňuje je. Maududi to říká jasně, když vysvětluje, že verš 13, ve kterém "nevěřící varovali své posly, 'Buď vás vyženeme ze své země, anebo se navrátíte k náboženství našemu!'", je odkazem na hrozbu Kurajšovců Mohamedovi: verš "jasně ukazuje", říká, "že pronásledování muslimů bylo nejhorší v době zjevení této sůry, a že lidé z Mekky byly odhodláni vyhnat Věřící, stejně jako to udělali nevěřící v případě předchozích proroků".
Alláh to ale nevěřícím vrátí: "My vskutku nespravedlivé zahubíme a po nich vás na zemi usídlíme" - tedy Mohameda a muslimy (verše 13-14).
To vede k dalším varováním pro nevěřící ve verších 16-23: "před ním peklo stojí, v němž napájen bude hnisem tekoucím" (verš 16), a jejich činy v tomto světě budou k ničemu (verš 18). Alláh může nahradit i celé stvoření, pokud si to bude přát (verš 20). Na soudný den budou slabí obviňovat arogantní (verš 21), a Satan přizná, že i když on i Alláh učinili sliby lidem, on - Satan - byl zrádcem (verš 22). Podle Ibn Džarira řekne Satan v tomto okamžiku nevěřícím, že je už příliš pozdě: "Popírám, že jsem partnerem Alláha, nejvyššího a nejvznešenějšího". A "Iblís [Satan]", říká Ibn Kathir, "ať ho Alláh prokleje, se postaví a osloví" ty, které svedl, "aby jim přidal zoufalství k jejich zoufalství, utrpení k jejich utrpení, a žalu k jejich žalu". Neříká se zde nicméně nic o šarádě vytvořené Alláhem, který svádí lidi z cesty. Každopádně spravedliví "do zahrad uvedeni budou, pod nimiž řeky tekou" (verš 23).
Verše 24-27 přirovnávají Alláhovo slovo k silnému stromu, a "slovo špatné" ke stromu bez kořenů, což připomíná Ježíšovo podobenství z Matouše 7:17-19 (viz také 7:24-27). Mohamed jednou řekl svým společníkům "Je strom mezi stromy, který je požehnán jako muslim", a vysvětlil, "Je to datlovník". Je možné, že je tomu tak díky duchovní síle datlí. Mohamed také řekl: "Ten, kdo sní každé ráno sedm datlí ajwa, toho se ten den nedotkne jed ani magie". Alláh posílí věřící v tomto světě i po smrti (verš 27); Mohamed vysvětlil: "Když je muslim vyslýchán ve svém hrobě, dosvědčí, že nikdo nemá právo na uctívání kromě Alláha, a že Mohamed je Alláhovým poslem, a to je to, co znamená Alláhovo prohlášení" ve verši 27.
Verše 28-34 opět varují nevěřící před pekelným ohněm, a připomínají jim Alláhovo požehnání. V hadísu Mohamed identifikuje "ty, kdož vyměřili dobrodiní Boží za nevděk" (verš 28) jako "nevěřící pohany z Mekky", a tak posiluje Maududiho vysvětlení této súry jako varování Kurajšovcům v době, kdy bylo napětí mezi nimi a muslimy na vrcholu.
Ve verších 35-41 se Abraham modlí, aby Alláh učinil z Mekky "město toto bezpečným" (verš 35) pro jeho děti, z nichž "usadil jsem část potomstva svého v údolí bez polí obilných poblíže chrámu Tvého posvátného" - tedy Kaaby, kterou Abraham podle islámské tradice postavil. Protože je země neúrodná, jsou závislí na dobré vůli lidí z okolí: Abraham žádá Alláha, "aby srdce lidí se k nim přiblížila, a uštědři jim plody co obživu" (verš 37). Nicméně podle Ibn Abbase, Mudžahida a Saida bin Džubajra se to týká pouze muslimů: "Kdyby Abraham řekl 'srdce lidstva', Peršané, Římané, Židé, křesťané a všichni další lidé by se shromáždili kolem" Kaaby. Abraham ale řekl, vysvětlují, "někteří z lidí", a proto "hovořil výhradně o muslimech".
Podle jednoho z Mohamedových společníků, Abdulláha bin Amra, zde Mohamed přednesl část Abrahamovy modlitby - "ony zbloudit daly již mnohým z lidí" (verš 36) - a plakal a třikrát zvolal: "Alláhu, zachraň mojí obec!" V další ukázce důležitosti Mohameda pro Alláha poslal Alláh Gabriela s těmito instrukcemi: "Jdi za Mohamedem a řekni mu toto; 'Potěšíme tě tvojí obcí, Mohamede, a nebudeme s nimi zacházet způsobem, který by se ti nelíbil'".
Verše 42-52 opakují, že hříšníci, kteří nedbají na Alláhovu pravdu, budou potrestáni hrozivým trestem.
Příště: Súra 15, "Město z kamene"
http://hotair.com/archives/2008/02/03/blogging-the-qur%e2%80%99an-sura-14-%e2%80%9cabraham%e2%80%9d/