"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Kosovo: Oko za oko, zub za zub, zrada za zradu

Autor: Břetislav Olšer | Publikováno: 28.3.2008 | Rubrika: Evropa
Ilustrace

Nezávislost či závislost Kosova je sice zásadní rozhodnutí, ovšem ani morální charakter zemí, jež se staví odmítavě k srbským požadavkům, není nepodstatný. Mám na mysli Česko, které nezklamalo ve své tradiční konformnosti a lze na něj použít podobenství s biblickým původem: Oko za oko, zub za zub, zradu za zradu, jakoby parafrázovanou klasikovými slovy, reagujícími na Principův Sarajevský atentát: Zabili jste mi strýčka, dostanete přes držku...! 

Pokud by se dalo obecně hovořit o české hrdosti a její údajné mstě za mnichovskou zradu, bylo by to velmi velmi vzdáleně omluvitelné. Ovšem, když si uvědomíme, že Češi byli schopní pro své zbabělé pohodlí a tragickou submisivnost věnovat Hitlerovi své pohraničí, bude to s jejich hrdostí a vlastenectvím poněkud diskutabilní. Zvláště, když jsem Bibli vyměnil za pozoruhodnou knihu známého lékaře Dr. Rajko Dolečka "Žaluji", jež měla poodhalit roli Západu v Jugoslávii, jeho nekompromisní postoj proti srbskému národu a jeho očerňování během občansko-etnicko-náboženské války, ve které nikdo nebyl bez viny, stejně jako nyní během událostí v Kosovu. 

Už T.G. Masaryk řekl: "Vztahy Srbů a Albánců jsou velmi nepřátelské, protože turecký tlak na Srby se uskutečňoval přes Albánce... Albánci oloupili Srby, odebrali jim jejich půdu... Během dvou století na 500 000 Srbů bylo vyhnáno." 

O to víc bolestně vyznívá vzpomínka na rok 1938, kdy jedině Srbové byli ochotni nastoupit jako dobrovolníci za Československo v roce 1938; v Jugoslávii se jich přihlásilo kolem 50 000 do naší armády, aby pomohli bojovat proti naší okupaci hitlerovským Německem. Jak to vše dopadlo už dnes víme. Proto je absurdní se domnívat, že současný postoj české vlády vůči Srbsku je něčím v biblickém stylu zrady za dávnou zradu mnichovskou... 

Poté následoval rok 1968 a okupace země vojsky Varšavské smlouvy, kromě Rumunska a Jugoslávie. Hned 21. srpna 1968 prezident J. B. Tito prohlásil, že vojska v čele se Sovětským svazem porušila suverenitu nezávislého státu a zasadila tak těžký úder socialistickým silám na celém světě. O dva dny později toto prohlášení oficiálně schválil Ústřední výbor komunistické strany Jugoslávie a odsoudil násilnou akci, pro kterou se SSSR se svými spojenci rozhodl. V Bělehradě a dalších městech došlo k organizovaným protestům obyvatelstva. 

Téhož dne vyrostly v nejen v hlavním městě obří hangáry, připravené přijmout tisíce československých uprchlíků v útěku před zběsilou agresí údajných spojenců. Každý emigrant měl připraven na neomezenou dobu nocleh, stravu či zdravotní péči. Hej, Slované, musíme si přece pomáhat! Vzkazovali Srbové do naší okupované vlasti a Češi neváhali a v hojné míře veškeré této pomoci využili. 

V roce 1993 jsem několikrát navšívil většinu míst, kde se v rozpadající Jugoslávii bojovalo. Od Šibeniku, přes Zadar, Srebrenicu, Vukovar či Maslenicu. V Umagu jsem se setkal s posledním jugoslávským prezidentem Stipe Mesičem. V rozhovoru, který mi poskytl, mimo jiné řekl: "Kdy skončí válka? Až rozhodnou Američané a rozdělí peníze, které patří Chorvatům, Slovincům a Srbům. Ustašovci? Nepříjemná minulost Chorvatska, ale dnes už nejsou nebezpeční. Kdo z nich přežil, je už starý a neškodný..." 

Uplynulo necelých třicet roků a Češi mohli splatit Srbům jejich vstřícnost. NATO se rozhodlo bombardovat Jugoslávii. Češi opět prokázali svoji konformnost a raději rychle vstoupili do Atlantického paktu. Při následné už společné rozsáhlé akci použilo NATO na Balkáně zbraně, zakázané Ženevskou konvencí, tzv. cluster bombs (tříštivé bomby), i střely s ochuzeným uranem, jehož destruktivní vliv na zdraví civilistů byl ohromný; BBC tehdy uveřejnila zprávu o tom, že v regionu díky radioaktivnímu spadu smrtelně onemocní rakovinou až deset tisíc lidí. 

Až dvě třetiny cílů vzdušného útoku tvořily civilní objekty - školy, mosty, továrny, úrody, elektrárny, mediální střediska, chemické objekty, kostely, vlaky, čínská ambasáda a ropné rafinerie; zkáza byla dokonána v podobě humanitárního kolapsu i ekologické havárie. O život přišlo 1.500 civilistů a 6.000 jich bylo zraněno (srbský odhad uvádí 1.800 obětí). Dne 6. června 1999 byla se Srbskem podepsána „mírová smlouva", což v reálu znamenalo okupaci Kosova silami NATO, o níž se bývalý generální tajemník OSN Kofi Annan vyjádřil, že „je hrozbou pro mezinárodní bezpečnostní situaci." Během náletů bylo zničeno 212 chrámů a 367 jich bylo poškozeno, stejně dopadlo též 111 farních domů a 107 jich bylo poškozeno. 

Nejen římsko-katolická církev, ale i všechny ostatní církve v ČR (kromě pravoslavné) schvalovaly bombardování pravoslavných křesťanů v Srbsku. S požehnáním Vatikánu bylo americkými bombami a raketami zabito 2000 srbských pravoslavných civilistů. Česká biskupská konference okamžitě po začátku bombardování Bělehradu podpořila válečné akce spojenců. Papež Jan Pavel II. výslovně uznal oprávněnost zásahu NATO. Katolická církev dokonce předložila oficiální právní rozbor dokazující, že přepadení Jugoslávie je v souladu s Katolickým katechismem. Arcibiskup v Sarajevu kardinál Vinko Puljič varoval NATO před srbskými nabídkami příměří. 

Možná měl v paměti bosenskou Srebrenicu. Před občanskou válkou mělo město 9 tisíc obyvatel. Od roku 1992, kdy bylo obklíčeno, do ní přicházeli vyhnanci z okolí a v době pádu v ní živořilo, po celé roky bez pitné vody, elektřiny a plynu a s minimem jídla bylo namačkáno až 60 000 lidí. Během 5 dnů - od 11. do 15. července 1995 - Srbové pod přímým velením generála Mladiče povraždili bez protestů holandských jednotek UNPROFOR přes sedm tisíc osob, převážně mužů, ale též žen a dětí. Mnozí byli rozstříleni dělostřelectvem, další nahnáni do stodol a hal a tam povražděni, někteří otráveni bojovými plyny nebo zastřeleni, když se snažili utéct a dosáhnout Tuzly nebo jiných bosenských enkláv.

Po ukončení bombardování NATO vstoupila v roce 1999 platnost rezoluce Rady bezpečnosti OSN číslo 1244, která deklarovala plné zachování integrity a suverenity Jugoslávie v souvislosti s Kosovem a žádala rozpuštění a odzbrojení UÇK, garanci bezpečného návratu všech uprchlíků, Albánců i nealbánců, zajištění bezpečnosti všech menšin na Kosmetu, kosovské soudnictví podle zákonů Jugoslávie, pokud nebylo protialbánské. Pořádek a mír mezi etniky měly udržovat převážně NATO jednotky (KFOR), pod praporem OSN. Vysokým představitelem OSN (UNMIK, United Nations Mission in Kosovo) se stal Bernard Kouchner, který vůbec nedbal na dodržování rezoluce 1244, ostře vystupoval proti Srbům. KFOR neudržel na uzdě UÇK, podněcovanou albánskými ozbrojenci. 

Bernard Kouchner je zakladatel humanitárního hnutí „Lékaři bez hranic“, diplomat, politik a donedávna prominentní člen socialistické strany. V nedávných prezidentských volbách podporoval Sarkozyho protikandidátku Segolene Royalovou. Poté, co mu vítězný Sarkozy nabídl post ministra zahraničí, byl ze socialistické strany vyloučen. 

Došlo tak k rozsáhlé vandalizaci srbských památek i majetků, k ničení klášterů i chrámů, řada z nich z XIII.-XIV.století, zlikvidováno bylo přes 140 pravoslavných chrámů a na dva miliony srbských knih, vyloupeno, vypáleno a pobořeno bylo téměř 40.000 srbských i romských domů, množily se únosy a vraždy srbského, romského i jiných etnik, jejichž zbytky kolem 150.000 zůstaly v různých ghettech, bez možnosti normálního zásobování, zaměstnání, školní docházky, zdravotní péče. Jejich pohyb mimo ghetta byl možný jen za ochrany KFORu. Počet zničených a poškozených sakrálních památek dosáhl jednoho sta. Projugoslávští Albánci, pokud včas neuprchli do Srbska, byli zabiti. 

Neschopnost KFORu udržet pořádek ukázaly krvavé události také po pěti letech během kosovské "křišťálové noci" 17.-18. března 2004, kdy albánská chátra organizovaně na mnoha místech přepadla, vyplenila, a jinak zničila řadu srbských sakrálních památek (téměř 40 klášterů a chrámů), vyhnala tisíce Srbů, Černohorců a Romů z jejich obydlí, která byla zničena, aby se neměli kam vrátit. Velmi zbaběle se zachovaly německé jednotky KFOR kolem Prizrenu, které nechaly zničit všechno srbské, co ani Turci nedokázali během staletí. Prizren byl zcela "etnicky očištěn" od Srbů. Zabito bylo 30 Srbů a Romů, stovky byly zraněny. Česko-slovenská jednotka KFORu napadané statečně bránila. Zcela kosovskými Albánci vypleněný byl i domov jeptišek z kláštera Děvič. 

Vrchní představitel EU v otázkách vnější politiky a bezpečnosti Javier Solana uvedl: "Zděsili jsme se nad tím násilím, které se stalo v Kosovu". Vysoce postavení evropští politikové navštívili městečko Kosovo Pole poblíž hlavního kosovského města Prištiny a viděli pozůstatky spálené budovy Domu zdraví, základní školy "svatý Sáva" a tzv. Bilý dům, kde žilo 150 Srbů. Solana přiznal, že je skutečně těžké vidět zničení školy, ze které byly evakuovány děti, vidět zabité lidi a spálené domy. "K tomu se nelze stavět s trpělivostí," uvedl. "Cítím hrůzu z krutosti, z ničení škol a chrámů, kde se lidé chtěli modlit. Srbové, stateční lidé, musejí zůstat zde, musejí obnovit své domy a my jim v tom pomůžeme." 

Výsledkem operace NATO bylo, že Kosovo se změnilo na oblast, kde neomezeně vládnou Albánci tvořící 90 procent obyvatelstva. Srbské obyvatelstvo, které zde od dávna žije, bylo vyhnáno všemi možnými způsoby a spolu se Srby opustili oblast Chorvaté, Černohorci, Romové a Turci - celkem asi 600 tisíc lidí. V letech 1998 - 99 byl jediným Čechem, který v té době v Kosovu z pověření OSN pobýval, Jiří Dienstbier. A ten opakovaně prohlásil, že k masovému exodu Albánců došlo až v souvislosti s bombardováním NATO. 

Koncem roku 2001 publikovali analytikové izraelské rozvědky Mossad zprávu, ze které vyšlo na světlo, jaké mezinárodní síly stojí za realizací koncepcí "Velké Albánie", která se má prý stát novým geopolitickým útvarem - velkým silným jednonárodnostním islámským státem na jihu Evropy. Měla by prý sjednotit teritoria dnešní Albánie, Kosova a značné části Makedonie, jižní a jihovýchodní část Srbska, východ Černé Hory a sever Řecka. 

To vše by vypadalo jako hloupý sen a ignorance, kdyby nebylo událostí v Kosovu a potom také vpádu Albáců do Makedonie. Důstojníci NATO otevřeně přiznali, že v Kosovu pracují tábory pro přípravu vojáků, kde jsou cvičeni nejen Albánci, ale i emigranti z Afghánistánu a Alžíru; tábor je v oblasti vesnice Ropotovo nedaleko města Kosovska Kemenica. Podle názorů izraelských analytiků jsou vojenské události vedoucí k uskutečnění ideje Velké Albánie vyprovokovány Usámou bin Ládinem. Bezprostřední velení nad albánskými oddíly v Makedonii vykonává prý balkánský štáb Al Kájdy vedený egypťanem Aimanem az Zavachiri, jedním z lídrů organizace "Islámský džihád". 

Násilí v Kosovu, které si během několika březnových dnů roku 2004 vyžádalo 28 mrtvých a 600 zraněných, řídili albánští extremisté. Prohlásil to ve správním středisku této jihosrbské provincie Prištině generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer. Když se v Kosovu začalo šířit násilí, byl v Mitrovici a mohl jen bezmocně naslouchat zprávám, jak monastýr, postavený v r. 1352, byl rozbořen ve čtvrtek večer a mniši byli evakuováni německými vojaky KFOR. 

Asi taková je i odvrácená strana mince srbsko-kosovského problému. Vina byla na obou stranách, ale kdo dnes odpoví na klíčovou otázku: Co bylo první - slepice nebo vejce...? 

Autor je spisovatel, publicista, nezávislý žurnalista a cestovatel 

http://bretislav-olser.enface.cz/

 

 

 

 

 

2978 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

Eurabia.cz

Konvička a Samková pořádají oslavu ramadánu po česku před brněnskou mešitou. Aneb vepřové hody s prvním ročníkem piva Mohamedova devítka!A hádejme, proti komu se asi sjednocují muslimové? Evropu nečeká nic dobrého v budoucnu, ale opět jako za nacismu je Evropa slepá!Tradici zabíjet homosexuály zavedl sám Mohamed. I muslimští kamarádi Tomáše Halíka volají po zabíjení homosexuáluPodle muslimů byl Mohamed sexuální superman. Nepohrdl ukojit se na dítěti ani na staré ženěSoros vyhrožuje Evropanům, ale přesto bývalý polský premiér Kaczynski varuje před jeho aktivitami

ePortal.cz

Toto je jediná naděje na změnu v Evropě. Nebojme se pojďme do toho!Asi jsem se moc nepovedl. Můj idol není Feri ani Hollan a EU považuji za největší katastrofu poválečné Evropy

euPortal.cz

Okamura se velmi drsně opřel do Sobotky a Babiše: Vláda je neuvěřitelně škodlivá. Jde o miliony z vašich kapes a o štvaní proti odpůrcům imigrantůToto je skutečně šílený plán, který bude destabilizovat Evropu. Z Evropská unie vyroste islamo-fašistická bestie

FreeGlobe.cz

Neuvěříte! Nenávist eurofašistů nezná mezí. Chtějí kvůli Brexitu omezit demokratické právo starších lidí na hlasování a dokonce jim přejí i smrt. Odkud to známe? (+ infografika)Evropská unie zase perlí! Roboti jsou prý ve skutečnosti „elektronické osoby“ a má se za ně platit sociální pojištění

Nezdravi.cz

70letá žena vypadá jako by měla třicet, odhaluje tajemství mladíAntibiotika: předem prohraný boj s přirozeným prostředím. “Superbacily” se konečně vynořily. Což takhle dát si česnek? Bakterie jsou schopné se (po)učit. Zdá se, že narozdíl od (některých) z nás

euServer.cz

U nás mohou blábolit hlásné trouby tohoto zdegenerovaného typu EU, páni Fendrychové, Halíkové, Peheové, Sobotkové, Šafrové a Štětinové, co chtějí...Miloš Zeman: Existuje nikým nevolená pseudoelita, která své názory považuje za nadřazené názorům ostatních

ParlamentniListy.cz

Teď vidíme pravou, ošklivou tvář eurohujerů. Dovedou nás klidně až do pekla. Takto se chová tyran v úzkých, varuje Martin KonvičkaŽádná další referenda v zemích EU nebudou. Británie nás vyléčila, teď už je nikdo nebude chtít, raduje se německý komentátor
Články autora
Průzkum
Obáváte se, že na ME ve Francii udeří islámističtí teroristé? Pdle agentury AFP, pokud na fotbalové ME ve Francii udeří teroristé, šampionát skončí. Obáváte se, že na ME udeří islámističtí teroristé?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď