Ale pánové.... ty "ateismy" co uvádíte, nejsou nejlepší příklady, všechno to mordování včetně toho ve Francouzské revoluci se dělo kvůli nějaké Pravdě, a vono je jedno jestli se té Pravdě říká Islám nebo Rozum, když se jí dá velké "P", tak je to dycky blbě.

Richard má pravdu, že A.S.Pergill je s tím svým bojovným antiklerikalismem dle vzoru Knoflíková válka někdy únavnej, zvláště když v boji s musulhnusy potřebujeme všechny spojence. Klidně i Torquemadu, kdyby žil.
A.S.Pergill má, pro změno, pravdu v tom, že "pouhá" víra je na pováženou, pámbíčkáři můžou vždycky sklonit hlavu, podepsat dhimmu a ještě přitom rozšiřovat řady světců a blahoslavených...

Obecně byste se však neměli častovat sviněmi - pokaždé, když si na sviňu vzpomenete, chce to desetkrát zopakovat: "sv.. nosí utěrky, sv... nosí utěrky..."

1. Komunismus představoval iracionální víru, kde "posmrtný život" nahrazovala "komunistická budoucnost" = stejně jako křesťané nejsou s to prokázat existenci posmrtného života, nejsou apologeti socialismu a komunismu s to prokázat vybudovatelnost komunistické společnosti (naopak v obou uvedených případech svědčí vědecká fakta spíše proti). Můžeme se dohadovat o tom, zda komunistický kult živých i mrtvých koryfejů byl náhradou křesťanského kultu boha, nebo jenom svatých a toho boha nahrazoval kult "dělnické třídy" a "komunistické strany", což jsou pojmy, které se během existence socialistických států totálně vyprázdnily.
2. Fašismus je velice často propojen s křesťanskou ideologií (Itálie, Španělsko, "farská republika" na Slovensku, i fašistická hnutí jinde po Evropě). Pouze u nacistů ta ideologie sklouzávala někam k pohanskému mysticismu.
Ani jedna z těchto ideologií není ateistická v obecném pojetí tohoto pojmu, protože byla sama založena na iracionální víře. (Konec konců, buddhismus se také prakticky obejde bez boha jako takového a regulérně ho řadíme mezi náboženství.)
Asi by se velice obtížně našel příklad páchání násilí ve jménu regulérního ateismu - pominu-li skutečnost, že každý, tedy i ateista, má právo se bránit před násilnou náboženskou indoktrinací. Problémem ateistů je, že se v historii nebránili téměř nikdy včas a s dostatečnou razancí.
Pravdu má M v tom, že pro boj proti muslimům zcela jednoznačně potřebujeme spojence a nemá cenu potenciální spojence odrazovat nebo zastrašovat. Problém křesťanů (a do značné míry i judaistů) vidím v tom, že by (alespoň někteří) rádi využili islámské nebezpečí jako prostředek pro šíření své víry. Takoví spojenci mají ovšem jen velice problematickou hodnotu.